Památné výroky

(Po napadení člověka medvědem.)
Tripp: „Náš Méďa Béďa má skoro tři a půl metráku.”

Lisbon: „Nemusel jsi to dělat.”
Jane: „Nemusel, ale chci s tebou strávit čas o samotě a mělo by to být na místě, které máš ráda.”
Lisbon: „A bude se ti to líbit? Nezní to moc venkovsky.”
Jane: „Jo, najdu si strom.”

Vypravěč: „Co otec umřel, byl Somáli romský král. Ani k šestému měsíci ho matka nedonosila, tak na tom byl zle. Nic romskýho v něm uzrát nestačilo.”

Frank Sullivan: „Haló, Johne? John Sullivan?”
John Sullivan: „Ano, jsem to já.”
Frank Sullivan: „Jsi jako hlas anděla... Sestoupil jsi z nebes a dostal mě ven z toho ohně.”
John Sullivan: „Řekni, že se mi to nezdá! Řekni, že jsi to vážně ty!”
Frank Sullivan: „Jsem to já, Johne. Tohle není sen.”
John Sullivan: „Ale jak je to možné?!”
Frank Sullivan: „Nevím. Já nevím, určitě to byla ta největší sluneční záře všech dob.”

Jack: „Jacobe, byli byste tak laskaví a vypadli?”

Jacob: „Chraňte se štítem. Tuto zbroj ukoval rytíř Richard Švarný, který probudil Růženku, řečenou Šípková. Dokáže odrážet síly zla.”
Will: „Alespoň většinu.”

(U nabílené stěny učí kastelán Pupenec své děti lhát.)
Kastelán Pupenec: „Jaká je ta zeď?”
Nejstarší dítě: „No bílá!”
(Pupenec mu dá pohlavek.)
Kastelán Pupenec: „Jaká je ta zeď?”
Prostřední dítě: „Černá!”
Kastelán Pupenec: „No vidíš, jak ti to jde. A ty?”
Nejmladší dítě: „Oranžová se zelenejma puntíkama.”
Kastelán Pupenec: „Taky správně, ty se neztratíš.”

Lisbon: „Jedeme k nám. Vyhlásím pátrání.”
Jane: „A co veřejně? Oslovíme širší publikum.”
Lisbon: „A jak bys to chtěl udělat?”
(Jane je najednou v živém rádiovém vysílání.)
Jane: „Vítejte zpátky na našich vlnách, kde hrajeme hity 80. a 90. let. Jsem Patrick Jane z kalifornského úřadu pro vyšetřování. Ano! Ten úřad skutečně existuje. A vyhlašujeme soutěž! Potřebujeme vaši pomoc. Hledáme auto, důležité auto, které nám pomůže vyřešit závažný případ. Pátráme po stříbrném mercedesu třídy S. Značka je kipman7. První posluchač, který nám ohlásí polohu vozidla, dostane 10 tisíc dolarů v hotovosti. Ano, přátelé, dostane... Počkat, počkat!” (Jane se otočí na Lisbonovou a producenta, kteří šokovaně kroutí hlavou.) „Teď jsem se dozvěděl od producenta, že to není úplně správná částka. Odměna bude 20 dolarů a možnost hostovat jako DJ na této stanici v den a čas, který si zvolíte!” (Jane se znovu otočí na producenta, který naštvaně mlátí do skla.) „Přesně tak! Hostování během vysílání! A jestli jste všechno nestihli, podrobnosti najdete na webových stránkách CBI.” (šeptem na Lisbonovou) „Máme webové stránky?”

Béatrice Goulardová: „Vy a tady pan Jacqui, budete tak laskavi a prostřete stůl pro mého chotě a mé milé děti, abychom mohli ráčiti pojísti? Musím teď najít někoho, kdo by vás snad mohl poslat tam, však vy víte... Víte kam, přece?”
Ginette Scarlettová: „Kampak?”
Béatrice Goulardová: „Do země starých hradů a statečných rytířů.”
Ginette Scarlettová: „Vám snad straší ve věži, ne?”
Béatrice Goulardová: „Budeme hodovat všichni u jednoho stolu. Je vyloučeno, abyste jedli s vaším přítelem na zemi.”
Ginette Scarlettová: „To je žůžo, taky nejsme psi!”

(Lisbonová je s Janem na návštěvě u svého bratra.)
Stan: „Hele, řekla ti o Woodym Squerovi?”
Lisbonová: „Nevíš něco o našem bratrovi? O tom, který ti volal. Vzpomínáš si? Náš bratr!”
Stan: „Aha.” (pošeptá Janeovi) „Nechce se bavit o Woodym Squerovi...”

Dylan: „Zachránil jsem jiný svět. Myslíš, že jsi hrdina, co? Myslíš, že jsi hrdina?”
Sam Witwicky: „Ne. Jsem poslíček.”

(Alex se snaží otevřít tajné dveře, které se zamkly.)
Alex: „Ani se nehnou. Musely se za námi zamknout.”
Chase: „Bez urážky, Wildere, ale měl by to zkusit někdo silnější.” (Snaží se, ale s dveřmi ani nehne.) „Jsou těžší, než vypadají.”

Servác: „Jsme v pěkný bryndě.”
Pankrác: „Nenadávej, buď rád, že nám ji dali.”

Daniel: „Páni, co se ti stalo?”
O’Neill: „Ale, trochu jsem se popral s Carterovou.”
Daniel: „Začala se s tebou prát jako Johnson s Teal’cem?”
O’Neill: „Ne, ona se mě snažila svést.”
Daniel: „Aha. A užil sis?”

Grace Stamper: „Přestaň s tím, Harry. Vybrala jsem si ho já. Do toho nemáš co mluvit.”
Harry S. Stamper: „Je tu jedinej v tvým věku. To není výběr. Jen nedostatek možností.”