Památné výroky

(Jane po vypití čaje s rulíkem zlomocným má halucinace, ve kterých vidí svoji skoro dospělou dceru. A právě utíká po vypumpování žaludku z nemocnice.)
Jane: (o svém autě) „Skvěle parkuju.”
(Jane jde a nasedne do auta, kde se lekne své dcery-halucinace.)
Jane: „Ještě jsi tady.”
Dcera: (o rulíku) „Ještě to máš v sobě.”
Jane: „Vypadá to tak.”
Dcera: „Opravdu bys neměl řídit. Ale hlavně bys neměl řídit tu sanitku.”
(Jane si uvědomí, že jeho auto byla halucinace.)
Jane: „To byl silný čaj.”

O’Neill: (do vysílačky) „Tady jednička, deset hodin, jedenáct minut. Teal’c medituje, aby ušetřil kyslík, a já se snažím spát. Ale nejde to. Začíná mě bolet hlava. Hrozně. Je to špatné. Pošlete aspirin.”

Abbot: „Takže nic nemáte.”
Jane: „Ne, zatím ne. Jsem jen zvědavý.”
Vega: „Zvědavost zabila kočku.”
Jane: „Emh... A taky vyléčila obrnu.”

Olivia: „Manželka přestala být majetkem v roce 1984, kdy právo konečně uznalo, že i vdaná žena má právo říct ne.”

Alan Quatermain: „Co to proboha je, Nemo?”
Kapitán Nemo: „Já tomu říkám automobil.”
Rodeny Skinner: „Ale co to je?”
Kapitán Nemo: „Budoucnost, pánové. Budoucnost.”

(V krematoriu.)
Robert Angier: „Jaký jsi udělal uzel?”
Alfred Borden: „Nevím.”
Robert Angier: „Ty nevíš?”
(Alfred Borden odchází. Robert Angier na něj křičí.)
Robert Angier: „Ty nevíš?”

Technik na vesmírné stanici Epsilon 9: „Enterprise, ten oblak je určitě nějaké silové pole. Měření... Proboha... Dvaaosmdesát astronomických jednotek v průměru.”

(David a Colby jsou v bytě podezřelého.)
Colby: „Nechci shazovat jeho smysl pro výzdobu, ale už jsem teda viděl i větší posedlost.”

(Markýtce se narodil kluk.)
Sedlák: „Doro, no co tam sedíš? To seno počká. Pospěš.”
Dora: „Nikam nejedu. Dycky jste měl Markýtu radši než mě. Kdyby chtěli nadobro ze světa sejít. Oba, Markyta i ten její král.”
Sedlák: „Kde se v tobě vzala taková zloba? Zaplaťpánbůh, že se toho nebožka matka nedožila.”

(Všichni utíkají chodbou.)
Molly: „Třeba nás neviděli.”
Chase: „Tak se aspoň protáhneme!”

Kunhuta: (o Vojtíkovi) „Má dost nápadů na to, aby nemusel dělat jednu lumpárnu dvakrát, a co si nevymyslí on, to mu poradí Cecilka. Když byla ještě strašidlo, nebylo s ní k vydržení, ale od té doby, co jí dal Cyprián pán na zadek, je to ještě horší.”

Víla Týna: „Princezna se narodila. Okatá, buclatá a má tři kila.”
Víla Týna, víla Vesna a víla Mína: „A budeme jí říkat...”
Král Jan: „Růženka.”

Aziz Al Zawhari: „Nedodržela jste slovo. My jsme vás udělali, madam. A můžeme vás zničit.”
Madam Redgravová: „Silou ducha se lžička ohnout nedá, ale dá se přemístit třicet tun kovu o špičkové technologii na druhý konec světa.”
Aziz Al Zawhari: „Takový výsledek by byl žádoucí.”

Otec: „Mám nápad. Co takhle nechat děti doma?”
Matka: „Myslíš úplně samotné?”
Otec: „Ne! S televizí... Co?”

Colby: „No nedá se říct, že by ti dali zrovna nadupanou káru. V týhle fordce jezdila moje babička. Myslel jsem, že už je tak před rokem vyřadili.”
David: „Radši ani nechci vědět, kdy vyřadili tohle.”
(Drží v ruce nějaký papír od sušenky.)