Památné výroky

Amy Pearlová: „Budu hádat. To s nemocnou babičkou nevyšlo.”
Holy Hamiltonová: „Stěží mě vnímala. Hned se vžila do role Lenyho máničky. Musíme mu to zatrhnout.”
Amy Pearlová: „A jak?”
Holy Hamiltonová: „To netuším. Hele, vyhodím Zouie u Dolores a stavím se k tobě.”
Amy Pearlová: „Zmrzlina ti pomůže.”
Holy Hamiltonová: „Ne, ale tvůj strejda jo. Věděl, že orchideje zaberou. Bude vědět co dál.”
Amy Pearlová: „Čágo!”

(Parvati, Harry, Ron a Padma sedí znuděně u stolu, zatímco se všichni baví.)
Student z Kruvalu: „Smím prosit?”
Parvati: „Tanec, cokoliv, jsem jenom tvoje.”

Ingrid: „A co Vasil, nevypadal unaveně?”
David: „Né, vypadá, jako kdyby se vrátil z dovolený.”

Simona: „Ženy, já jsem napnuta jak dědovy kšandy...”

Žena: „Bude vážně dobrý.”
Rex Racer: „Ne, bude ze všech nejlepší. Pokud ho předtím nezničí.”

Dr. David Hawthorne: „Proč vás potřebuje, Samueli?”
Samuel: „Nepotřebuje. Byli jsme spolu na lovu mnohokrát. Dobře ví, že se lvů bojím.”

Mladá Iris Murdochová: „Až se o mně všechno dozvíš - budu mrtvá!”

(Faramir se snaží domluvit se Sméagolem, ten se mu před očima změní zpět v Gluma.)
Faramir: „Kam je vedeš? Odpověz.”
Glum: „Sméagole?” (Sméagol pláče.) „Proč pláčeš, Sméagole?”
Sméagol: (plačtivě) „Kruťasi nám ubližují. Pánešek nás ošidil.”
Glum: „Ovšemže. Říkal jsem ti, že šidí. Že je falešný.”
Sméagol: (plačtivě) „Pánešek je nás přítel.”
Glum: „Pánešek nás zradil.”
Sméagol: (plačtivě) „Ne. To není naše věc. Nech nás.”
(Glum se začíná rozčilovat.)
Glum: „Špinaví hobiti! Ukradli nám to!”
Sméagol: (plačtivě) „Ne. Ne.”
Faramir: „Co ukradli?”
Glum: (naštvaně) „Mého miláška!”

Quentin: „Mám udělat koně, co se chce projet?”

Gandalf Šedý: „Palantír je nebezpečný nástroj, Sarumane.”
Saruman: „Proč? Proč bychom se ho měli bát?”
Gandalf Šedý: „Neví se, kde jsou všechny ztracené Vidoucí kameny. Nevíme, kdo jiný se třeba dívá.”

(Peterka jde žádat o navrácení knihy Žlutý ďábel.)
Peterka: „Echm, echm.”
Profesor Šeda: „Ha, šejk Peterka. Copak nám nesete?”
Peterka: „Prosím, pane profesore, chtěl jsem vás prosit, abych nemusel panu řediteli hlásit...”
Profesor Šeda: „Pro tentokrát vám to ještě promíjím, ale ať se mi to neopakuje. Jděte.”
Peterka: „Prosím, pane profesore, chtěl jsem vás prosit, jestli byste nebyl tak laskav a tu knížku mi vrátil.”
Profesor Šeda: „Co?”
Peterka: „Chtěl jsem si dočíst jen kapitolu.”
Profesor Šeda: „Ven!”
Peterka: „Jestli byste mi neřekl, zda se podařilo Ahmedovi uniknouti.”

Lumír: „To jseš ty?”
Nyklová: „Ne, Lady Gaga.”

(Lumír si ukrkne po limonádě a Milada se k němu tulí.)
Milada: „Já se přitulím, jo?”
Lumír: „Ale dost riskuješ, zatím to jde vrchem, ty bublinky, ale nevím, nevím.”

(Jiří Kreuzer přijde na návštěvu k Simoně. V křesle sedí Pepan. Chvíli na sebe koukají.)
Simona: „Já vás představím, tohle je Jiří, a tohle je můj bratr Josef.”

Ďábel: „Jakmile se opravdu odřekneš Boha, všechno bude jiné. Padne morálka jako zanikající geologické období a lidé budou hledat radost tady na zemi. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile se Člověk stane Bohem, přestane platit jakýkoliv zákon. Všechno bude dovoleno, všechno!”