Památné výroky

(Rachel s Rossem právě přišli o dětského lékaře pro malou Emu.)
Rachel: „Co budeme dělat, musíme najít pediatra! Počkej moment, Monica říkala, že když jste byli malí, měli jste oblíbeného doktora, jak že se jmenoval?”
Ross: „Doktor Getleman? Aha, no tak to není rozumný. Vlastně mám dojem, že umřel.”
Rachel: „Ah! Proč všechno odnáším já?!”

Lestat de Lioncourt: „Dobrý večer. Omlouvám se za zpoždění, ale chytal jsem si svoji snídani.”

Alfred: „Pane Wayne, to jste byl dlouho pryč.”
Bruce Wayne: „To jsem byl.”
Alfred: „A moc vám to sluší. Až na tu špínu.”

Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Jaká hanba, milý Jacquouilli, venkované už neplatí daně. Ani daň z hlavy, ani nechodí na robotu, ani neplatí desátek. To je ale nespravedlnost. Musíme se vrátit do naší doby.”

Gandalf Šedý: „Měl byste prsten nechat tady. Je to tak těžké?”
Bilbo Pytlík: „Ani ne. Vlastně ano. Nechce se mi s ním loučit. Je můj. Já ho našel! Přišel ke mně!”
Gandalf Šedý: „Proč se rozčilujete?”
Bilbo Pytlík: „To je vaše vina! Je můj. Můj vlastní. Můj miláček.”
Gandalf Šedý: „Miláček? Tak už mu někdo říkal, ale ne vy.”

Mary Ann Lomaxová: „Že to zvládnu?”
Kevin Lomax: „Zvládneš to!”
Mary Ann Lomaxová: „Že mi to sluší?”
Kevin Lomax: „Sluší ti to!”
Mary Ann Lomaxová: „Slib mi, že mě tam nenecháš samotnou.”
Kevin Lomax: „Slibuju!”

(Tiffany Casová se šla obléci a když se vrátila, měla pro změnu rezavé vlasy.)
James Bond: „Zrzky moc rád nemám. Jsou hrozně náladové. Ale vám to jaksi sluší.”
Tiffany Casová: „Ty jsou moje vlastní.”
James Bond: „Ale chce to měkké světlo. Znám jednu restauraci...”
Tiffany Casová: „Já práci a zábavu nikdy nemíchám.”
James Bond: „Já také ne.”
Tiffany Casová: „Dobře. Tak si ty chytré poznámky ušetřete, dokud nebudou diamanty v Los Angeles.”
James Bond: „Kde jsou teď?”
Tiffany Casová: „Nestarejte se. Hlavně je tam dovezte.”
James Bond: „Kolik jich je?”
Tiffany Casová: „Padesát tisíc karátů.”
James Bond: „Při pětistech karátech na sto gramů, to je slušná hromádka.”
Tiffany Casová: „Proto vám platíme padesát tisíc. Čekal jste jedny naušnice?”

Andy Martin: „Nebyl kojenej?”

Carmen Cortézová: „Máme to.”
Juni Cortéz: „Jak to víš?”
Carmen Cortézová: „Je to velký, divný a uprostřed místnosti.”

(Skywalkera připoutávají ke sloupu vedle Kenobiho.)
Mistr Obi-Wan Kenobi: „Už jsem si říkal, že jsi můj vzkaz nedostal.”
Padawan Anakin Skywalker: „Přeposlal jsem ho, jak jste chtěl, mistře. A pak jsme vás chtěli zachránit.”
(Kenobi se podívá na svá pouta.)
Mistr Obi-Wan Kenobi: „Výborně.”

(Harry a Brumbál se vrátí z jeskyně.)
Harry Potter: „Musíte jít hned na ošetřovnu. Za madam Pomfreyovou.”
Albus Brumbál: „Ne. Severuse, potřebuji Severuse. Vzbuď ho, řekni mu, co se stalo a přiveď ho sem. Severuse, Harry.”
(Zezdola se ozvou zvuky.)
Albus Brumbál: „Schovej se dolů, Harry. Nikomu se bez mého svolení neukazuj. Ať se děje cokoli, musíš tam zůstat. Udělej, co říkám.” (Harrymu se nechce.) „Věř mi, Harry. Věř mi.”

Kapitán Jean-Luc Picard: „Potřebujete ostříhat.”
Bezpečnostní důstojník Worf: „Nadměrný růst vlasů u Klingonů během ‚jaktala’ je obvyklý jev.”
Anija: „Jaktala?”
Kapitán Jean-Luc Picard: „Volně přeloženo ‚puberta’. U Klingonů je ovšem dost divoká.”

(U trosek.)
Aragorn: „Tohle kdysi byla velká strážní věž Amon Súl.”

Frodo Pytlík: „Jak se dá navázat na starý život? Jak se dá pokračovat, když v srdci začínáte chápat, že se vrátit nejde? Jsou věci, které čas nenapraví. Některé rány zasáhly příliš hluboko... a zůstaly ve vás.”

(Ministr obrany Frederick Gray se spolu s náčelníkem štábu a Q pokoušejí spojit satelitem s Jamesem Bondem. Přenos má být vysílán i do sídla premiérky. Bond si však užívá s Melinou Havelockovou a mikrofon přiloží k mluvícímu papouškovi Maxovi.)
Q: „Bonde, jste tam?”
Mluvící papoušek Max: „Bond, Bond...”
Q: „Je tam.”
Ministr obrany Frederick Gray: „Propojte premiérku.”