Památné výroky

(Stano neopravil náklaďák. Všichni musejí přespat v přírodě. Jura si staví stan.)
Stano: (o Jurovi) „On si postaví takovů věc zkurvenů. Chápeš to? Z toho cikána neuděláš, Romane.”
Roman: „Nesmíš bejt na něj hrr. On bude inženýr.”

(Ve výtahu.)
Kumar Patel: „Máš nějakej plán?”
Harold Lee: „Ne, mám na svý straně lásku. Věř mi. Až Marii uvidím, budu přesně vědět, co mám říct.”
(Dveře se otevřou a stojí v nich Maria. Harold na ni zírá.)
Maria: „Ahoj.”
Kumar Patel: „Ahoj.”
Maria: „Vypadá to, že jste měli pernou noc.”
(Harold stále nic neříká.)
Kumar Patel: „A sakra. Zapomněl jsem si v autě zapalovač. Nedošel bys mi pro něj, mně se chce močit.”
(Kumar vystoupí z výtahu. Maria mezitím nastupuje.)
Kumar Patel: (šeptem na Harolda) „Tak už něco řekni. Zvládneš to. Dělej!”

Hermiona Grangerová: „Jestli jsem si myslela, že spolu půjdeme na vánoční večírek? Ano, ale teď jsem musela pozvat někoho jiného.”
Harry Potter: „No, a nenapadlo tě, že když ty nemáš s kým jít a já nemám s kým jít, mohli jsme jít spolu jako kámoši?”
Hermiona Grangerová: „Proč jsem na to nepomyslela?”

Heather: „Tvoje máma je tak... je tak... Megan, vem to.”
Megan: „Tvoje máma je tak blbá, že jde do restaurace a objedná si šopský salát, ale říká tomu snobský salát. Snobský salát, no ne?”

Baltazar: „Buď opatrný, Akáďane!”
Mathayus: „Buď bez obav, slečinko.”

(Johnovi spadne na zem dávka Prozia, Robbie to uvidí.)
Robbie Preston: „Cos to udělal? Odpověz mi. Řekl jsem: ‚Cos to udělal?’”
John Preston: „Upadla mi má ranní dávka. Rozbila se. Postavil jsem si ji na kraj stolu a... Nikdy si ji neberu před vyčištěním zubů.”
Robbie Preston: „Takže... Půjdeš do Equilibria, zapsat ztrátu. A vyzvedneš si náhradu.”
John Preston: „Ano. Jistě.”

Merovingian: „Něco k jídlu? K pití? Ano, skoro všechno kolem jsou jen repliky. Jsou tady kvůli dojmu.”
Neo: „Ne, děkuji.”

Logan: „Ty že jsi diplomat?”
Hank ‚Beast’ McCoy: „Jak to řekl Churchill: Přijde čas, kdy...”
(Uštědří pár ran.)
Hank ‚Beast’ McCoy: „Ale vždyť to znáš!”

Oldřich Lavička: „Děti, rychle sem!”

Homer: (na Barta) „Líbí se mi tvý hodný já. Už nemusím šetřit na barák blízko věznice.”

(André je na velvyslanectví USA.)
Velvyslanec: „Zablokoval jste karty?”
André: „Ano. Proto si nemůžu vybrat. A v Paříži je draho.”
Velvyslanec: „To mi povídejte! Ale American Express vystaví novou kartu do 24 hodin.”
André: „Musel bych prokázat totožnost a to bez dokladů nejde.”
Velvyslanec: „Je to začarovaný kruh.”
André: „A je sobota. Přátelé odjeli.”
(Velvyslanec v průběhu hovoru hledá v počítači údaje o Andréovi.)
Velvyslanec: „Baldwinova ulice. Manhattan?”
André: „Brooklyn. Číslo 720, 5. patro. Chcete telefon?”
Velvyslanec: „Ten už mám.”
André: „To všechno máte v počítači?”
Velvyslanec: „Ano, i vaše tři tresty.”
André: „To už je dávno, hříchy mládí.”
Velvyslanec: „Poslední před třemi měsíci.”
André: „I ten tam máte? Výkonný počítač! Jistě vám řekl, že šlo o omyl.”
Velvyslanec: „Šlo o podvod. Dostal jste 6 měsíců s podmínkou.”

Angela Dodsonová: „Bůh s námi má jistě určité záměry.”
John Constantine: „Je to jen kluk pozorující mraveniště. Žádný záměry nemá.”

Líza: „Dej Skinnerovi pokoj. Každý si zaslouží být šťastný, dokonce i trapáci.”

(Laureen leží v porodnici s miminkem. Přijdou její rodiče.)
Máma Laureen: „Mám pro tebe dvě plné krabice výživy. Sto dvacet plechovek.”
Laureen Twistová: „Sto dvacet?”

Marge: (na zdravotní sestru v domově důchodců) „Nemůžete cpát silné prášky do lidí, kteří nedokážou ani kousnout do broskve!”