Památné výroky

(Teta Paula mluví o matce Raimundy a Sole, která před lety zemřela.)
Teta Paula: „Postaraly jste se mamince o hrob?”
Raimunda: „Ano, jistě.”
Teta Paula: „A očistily jste ho pořádně? Zašla by tam sama, ale nemůže.”
Sole: „No, nemůže.”

Marcelka: „Tomáši, můžu si vzít na dnešek volno?”
Tomáš: „Jasně, klidně celý týden.”
Ozzák: (potichu) „To je málo.”

(Hastings se pokouší uspořádat soutěž ve střelbě na hliněné holuby, zatímco kotví v přístavu.)
Kapitán: „Nemůžeme to udělat uprostřed Alexandrijského přístavu.”
Hastings: „Nechápu, proč ne? Když budeme střílet směrem na otevřené moře, moc lodí tam neparkuje.”

Hastings: „Nechte si poradit od starého ženáče, Poirote.”
Poirot: „Hastingsi, je pravda, že vás žena požádala, abyste odjel?”
Hastings: „No, to je, ale...”
Poirot: „A je pravda, že vás požádala, abyste opustil nejen dům, ale dokonce i zemi, ve které žijete?”
Hastings: „Ano, ale jen na dovolenou. Potřebovala si odpočinout.”
Poirot: „Pak doufám, že mě laskavě nebudete poučovat jako odborník na ženskou psychologii.”

(Columbo vyslýchá Santiniho a zajímá ho, jaké jméno dříve používal.)
Columbo: „Můžete mi říct, který jméno to bylo? Bylo to Arlington nebo Kensington?”
Santini: „Ani jedno z nich. Washington.”
Columbo: „A měl jste taky křestní?”
Santini: (už vytočeně) „Martha!”

James: „Zlomili mě!”
Burke: „Každýho nakonec zlomí, to je účel. Ta blbost neskončí, dokud tě nezlomí!”
James: „Tak proč jste mě vykopli?”
Burke: „Nevykopli, proto jsme tady...”

Trivette: „Měli bychom si rozdělit práci.”
Walker: „Udělalo by ti radost, kdybych chodil na počítačový kurz?”
Trivette: „A ty by jsi to udělal?”
Walker: „Ne.”
Trivette: „Ale vždyť jsi právě říkal... To není fér.”
Walker: „Nikdo neřekl, že život je fér.”

Mick Brisgau: „Na mém stole? Na mém stole? Ah, ty starý kanče, já to věděl!”

(Franzi ukazuje Bojemu dupačky.)
Franzi: „Podívej, nejsou krásný?”
Boje: (se smíchem) „Doufám, že to není nakažlivý.”
Franzi: „Myslíš, že když kamarádka právě čeká dítě, tak ho hned budu chtít taky?”
Boje: „Vy ženský děláte přece všechno spolu. Chodíte spolu na záchod. Tohle ne?”
Franzi: „Taková hloupost. Ani s nikým nechodím.” (Zadívá se na oblečení.) „Zvláštní.”
Boje: „Jo, podle mě taky.”
Franzi: „V tom obchodě byla jedna mladá žena a vypadalo to, že chce něco ukrást.”
Boje: „Hm. Ale ty dobrák jsi ji samozřejmě nechala jít.”

Vláďa Ptáčník: „Repráky here, dráty here, kazeťák here.”

(Winny s Joem přijdou za jejím otcem, objeví se i Tornádo Lou. Otec se lekne.)
Winnifred: „Neboj se, otče. Lou už je jiná.”
Limonádový Joe: „Lepší!”
Tornádo Lou: „Přesně tak. Hodlám otevřít vykřičený dům... kde se bude prodávat jen Kolaloková limonáda.”

John C. Reilly: „Prosím! Ať můj kámoš v tom neviditelným ohni neuhoří!”

Topper Harley: „Můj strýc měl takové úsloví. ‚Voják, co nechce vyhrát, ten jako by spal se svou sestrou. I když je to prima holka, pěkně rostlá a vyvinutá. To se prostě nedělá. Potom se jí narodí mrzáčci. Když má štěstí, budou jim chybět jen zuby. V horším případě nebudou mít ručičky nebo nožičky.’”

(Mladá žena chvíli předtím vyskočila zavřeným oknem a teď leží na silnici.)
Boje: „Děvče, děvče, děvče, cos to vyvedla?”

(Policisté Franzi a Boje přijedou na místo domácího násilí a ve dveřích se potkají s rozhořčenými záchranáři Malte Olsenem a Hassem, kteří právě odchází.)
Hasse: „Pořád to stejný. Zase se nechce nechat ošetřit a páchne to tam.”
Malte: „Proč tihle idioti nechápou, že někdo kvůli nim taky třeba může přijít o život?”
Boje: „Moje řeč.”
Franzi: „No tak, nebuďte takoví.”
Hasse: „Nehledě k tomu, jo, že kvůli tomuhle jsem medicínu nestudoval, zatraceně. Chci pomáhat těm, kteří to potřebujou a ne ztrácet čas s těmahle lidma a už vůbec nemluvím o tom, co to stojí.”
Frau Alwert: „Já jsem vás nevolala, tak se seberte a vypadněte.”
Hasse: „Ano, nebojte se. A příště přijedeme za dvě hodiny.” (Křičí.) „To jenom abyste věděla.”