Památné výroky

(Když udělal Dr. Runa Šímové a Sumarovi menší přednášku o Voynichově rukopisu. Když popsal mnicha, který musel vidět buď do budoucnosti nebo jiného světa, Sumara vypadal na krupobití vulgarit.)
Šímová: „Já vás odvedu k nejbližšímu bankomatu.”

Lafayette: „Ahoj mami.”
Ošetřovatel: „Říkala jste, že váš syn je mrtvý.”
Ruby: „Je mrtvý, Ježíš ho zabil. Protože je buzna. Ahoj synu.”

(Tara se vyspala se Samem.)
Tara: „On štěká ze spaní.”
Lafayette: „Bílí jsou fakt divní.”
Tara: „To jsou.”

Anna: „Tak s tím stresem něco uděláme, ne?”

Krčka: „Tenhle příběh je tak neuvěřitelnej, že by se ve skutečnosti stát nemohl... anebo mohl?”

Clare: „To je prostě špatně!”
Michelle: „Stejně jako ty lyžařské kalhoty, Clare, ale nezabránilo ti to dnes ráno si je přetáhnout přes díru.”

James: „Kde jsou tu klučičí záchody?”
Michelle: „Žádný tu nejsou, tohle je dívčí škola.”
James: „Můžu teda jít na dámské?”
Michelle: „Jasně že ne, ty úchyle!”

(Zeki se Schnabelstedtovou u ředitelky ‚na koberečku’.)
Ředitelka: (na Müllera) „Vysvětlete mi laskavě, co jste s tou třídou provedl.”
Müller: „Všechno je moje vina. Nedržel jsem se učebního plánu.”
Ředitelka: (na Müllera) „Kašlu na učební plán.” (na Schnabelstedtovou) „Oficiálně jsem to neřekla.”

(Notář čte závěť Karla Kudrny.)
Notář: „Má poslední vůle. Já, Karel Kudrna činím toto poslední pořízení. Celý svůj majetek pozůstávající z kapitálu 1 milion 250 tisíc včetně úroků i vily se zahradou a veškerým zařízením odkazuji svým příbuzným. Vím dobře, že nikdo z vás ke mně nelnul zvláštní láskou, vždycky vás jenom zajímalo, co budete dědit. Proto neodkazuji nikomu nic jmenovitě. Každý z vás má právo vzít si ze zařízení vily, co chce, podle zásady ‚kdo dřív přijde, ten dřív mele’.” (Načež příbuzní počali rozebírat inventář vily.)

(Ředitelka vystavila Zekimu falešné maturitní vysvědčení.)
Schnabelstedtová: „Není to protizákonné?”
Ředitelka: „Správně... a víte vy, co je taky protizákonné? Že je dneska absolvenťák a pořád nejsem dost opilá na to, abych tam... urvala... jistého otce samoživitele.”

(Müller, když mu v autě vybuchlo nastražené peří.)
Zeki: „Sajrajti!”

Barvínek: (když si příliš zkrátil kalhoty) „A jé... tak tohle ne... to jsou rajtky. Nic naplat, kamaráde, musíme si koupit nový...”

(Zeki přepsal v materiálech Eckharta Badebrechta ‚Goethe/Faust II’ na ‚Der Pater’.)
Zeki: „Kmotr... o tom něco vím...”

(Zeki načapal žáky mimo školu, a ti mu utekli. On je honí.)
Laura: „To se zase hádáte nebo co?”
Zeki: „To je jenom taková hra, jeď.”
Laura: „Jen pro info - ještě nemám řidičák...”
Zeki: „Já už ho nemám vosum let.”

(Müller vzal třídu i se Schnabelstedtovou na posprejování vlaku.)
Zeki: „Slečna Schnabelstedtová s vámi chce ve výtvarce udělat wholetrain.”
Schnabelstedtová: (šeptem) „Já nevím, co je wholetrain...”
Zeki: (šeptem) „Když posprejuješ celej vlak...”
Schnabelstedtová: „Celý vlak? Ale to je právně problematické!”
Zeki: „Právě proto je to baví...”
Schnabelstedtová: „Takový nádherný nový vlak.”
(Vlak podlezla jiná banda.)
Schnabelstedtová: „Ehh... pardon. My tu máme hodinu.”
Jeden z jiné bandy: „No a?”
Schnabelstedtová: (konečně trochu razantněji) „Tohle je náš vlak. Mohla bych zavolat policii, ale byla bych moc ráda, kdybyste šli o kolej dál. Chci s tím být brzy hotová. Nejsme tu pro legraci.”