Památné výroky

Brian: „Ahoj Tači.”
Tač: „Čau.”
Brian: „Co myslíš, vyhraju?”
Tač: „To nevadí, hlavně si na mě vzpomeň, až je převálcuješ.”
Brian: „Fajn.”
Brian: „Čau Suki.”
Suki: „Čau, bullite.”

Vince: „Dome! Proč ho sem taháš?”
Dom: „Protože nebejt jeho, tak mám už pouta!”

(Při vyjíždění autem z paláce.)
Philippe: „To je soused. Pokaždé tady stojí. Myslí si, že je to jeho místo.”
(Driss vyskočí z auta si to se sousedem vyřídit.)
Philippe: „Asi změní názor...”

(Technik podává Šímové výsledek z laboratorního zkoumání rukavic.)
Technik: „Tak tady to máte.”
Šímová: „Proboha, proč to píšete tak dlouhý. Byly to ty rukavice nebo ne?”
Technik: „Ne.”
Šímová: „Nó... to jsou dvě písmena, kvůli tomu se přece nemusej popsat dvě stránky.”

Lafayette: „Přísahám, že jestli ještě někdy budeš takhle blbnout, nechám ti zařídit pokoj vedle Ruby Jean. A ten, co do tebe bude cpát hrách, nebude ani z poloviny tak hezkej, jako ten mámin.”

Marja: „Sotva ráno vstane, už oheň v peci plane.”

???: „Klokan přiletí v dubnu.”

(Když Driss poznal, že Philippe mu jako kvadruplegik nemůže nic podepisovat.)
Driss: „Tak to je na prd. Ale musím to odevzdat a jeden mi ještě chybí.”
Philippe: „To je opravdu na prd.”
Driss: „No... a motivace mi to nepodepíše?”
Philippe: „Ne ne, Magalie nemá oprávnění.”

(Sue se vyptává Axla na střední.)
Sue: „Můžu jíst sezamový rybičky, nebo je to jen pro děti?”

(Michal se snaží svým dětem říct, že je gay.)
Michal: „Mezi maminku a mě vstoupil muž.”
(Adam a Ema se překvapeně otočí na Juditu.)
Judita: „No na mě se nedívejte!”

Krčka: „Jsem novinář a taky pěkná svině.”

(Když udělal Dr. Runa Šímové a Sumarovi menší přednášku o Voynichově rukopisu. Když popsal mnicha, který musel vidět buď do budoucnosti nebo jiného světa, Sumara vypadal na krupobití vulgarit.)
Šímová: „Já vás odvedu k nejbližšímu bankomatu.”

Lafayette: „Ahoj mami.”
Ošetřovatel: „Říkala jste, že váš syn je mrtvý.”
Ruby: „Je mrtvý, Ježíš ho zabil. Protože je buzna. Ahoj synu.”

(Tara se vyspala se Samem.)
Tara: „On štěká ze spaní.”
Lafayette: „Bílí jsou fakt divní.”
Tara: „To jsou.”

Anna: „Tak s tím stresem něco uděláme, ne?”