Památné výroky

Sherlock: „Styď se, Johne Watsone!”
Watson: „Co prosím?”
Sherlock: „Paní Hudsonová aby opustila Baker Street? Anglie by padla!”

(Sherlock a Mycroft hrají šachy a probírají teroristickou hrozbu v Londýně.)
Mycroft: „Zajímavé, Sherlocku. Ale míra teroristické hrozby byla posouzena jako kritická.”
Sherlock: „Nuda. Jsi na tahu.”

Moriarty: „Budeš první člověk pohřbený ve svém vlastním paláci mysli.”

(Sherlock hraje o Vánocích na housle.)
Paní Hudsonová: „Ještě by sis mohl nasadit parohy.”
Sherlock: „Některé věci přenechám vaší fantazii.”

(Komentář ke lsti, kterou Ragnar oklamal Franky a získal Paříž.)
Král Ecbert: „Předstírat, že je mrtvý! Jak mám našeho Ragnara rád. Jako vždycky mu nelze vytknout vynalézavost.”

(Agenti sledují Sherlocka skrz kamery.)
Mycroft: „Co to dělá? Proč chodí sem a tam jako hňup?”
Lady Smallwood: „Ona umřela, Mycrofte. Nejspíš je stále v šoku.”
Mycroft: „Každý jednou umře. To je také to jediné, v čem se na lidi můžete spolehnout. Jak tohle může ještě někoho překvapovat?”

Hershel: „Nevíš náhodou, co se stalo s mým koněm?”
Daryl: „Pokud má dost rozumu, tak utekl ze země. Málem mě zabil.”
Hershel: „Říkáme mu Nellie... jako ‚Nervózní Nellie’. Byl bych ti řekl, že tě shodí, kdyby ses obtěžoval zeptat.”

(Sherlock je s Watsonem v Buckinghamském paláci.)
Watson: „Mám neuvěřitelné nutkání ukrást tady popelník.”

Rick: „Kde jsi všechny našel?”
Daryl: „No, koncový světla tohohle chlapa šly cik cak přes cestu, tak jsem si uvědomil, že takhle řídí jedině Asiat.”
Glenn: „Dobrý.”

Sherlock: (o Moriartyho plánu) „Nevím, co přijde. Co má za lubem. Ale poznám, až to začne. Vždycky poznám, že hra začíná. A víte proč?”
Žena: „Proč?”
Sherlock: „Protože rád hraju.”

Charlie: (o Jakeovi) „Buď rád, že se mu nelíbil zadek nějakýho opraváře...”

(Rick s ostatními vejde do provizorní nemocnice rádoby rebelů, co drží Glenna jako rukojmí.)
Rick: (s nechápavým pohledem) „Co se tu děje?”
Glenn: „Záchvat astma. Nemohl popadnout dech.”
T-Dog: (naštvaně zařve) „Já myslel, že tě sežrali čoklové!”
(Všichni se otočí na tři malé čivavy obyvatelů.)

Sherlock: „Mám vyhlídnutý byt u Regentova parku. Spolu bychom si ho mohli dovolit.”
Watson: „Kdo tady mluvil o bytu?”
Sherlock: „Já, dnes ráno. Zmínil jsem, že nemůžu najít podnájemníka. Teď sem Stamford přijde s mužem vojenského vzezření, opáleného a nedávno zraněného, což naznačuje, že musel nuceně opustit misi v Afghánistánu. Závěr byl nevyhnutelný. Zítra večer se domluvíme o podrobnostech.”

(Sherlock hledá cigarety a rozhází při tom celý byt.)
Sherlock: (naštvaně) „Řekněte mi, kde jsou! Prosím! Řekněte!” (Uklidní se.) „Prosím.”
Watson: „Nemůžu. Nejde to.”
Sherlock: „Řeknu vám výherní čísla do loterie.” (Watson se jen zasměje.) „Za pokus to stálo.”

(Sherlock a John si oddechli, že to přežili, když Moriarty odešel, ten se vrátil a ostřelovači s ním.)
Jim Moriarty: „Sorry, kluci. Já jsem tak vrtkavý. Je to taková moje slabost. A já abych si nekřivdil, je to moje jediná slabost. Nemůžu vám dovolit pokračovat. Prostě ne. Zkusil bych tě přemluvit, ale... Všechno, co chci říct, ti už prolétlo hlavou.”
Sherlock Holmes: „Pak jistě má odpověď prolétla tvou.” (Otočí se a zamíří na bombu, co je na zemi.)