Památné výroky

Marja: „Sotva ráno vstane, už oheň v peci plane.”

???: „Klokan přiletí v dubnu.”

(Když Driss poznal, že Philippe mu jako kvadruplegik nemůže nic podepisovat.)
Driss: „Tak to je na prd. Ale musím to odevzdat a jeden mi ještě chybí.”
Philippe: „To je opravdu na prd.”
Driss: „No... a motivace mi to nepodepíše?”
Philippe: „Ne ne, Magalie nemá oprávnění.”

(Sue se vyptává Axla na střední.)
Sue: „Můžu jíst sezamový rybičky, nebo je to jen pro děti?”

(Michal se snaží svým dětem říct, že je gay.)
Michal: „Mezi maminku a mě vstoupil muž.”
(Adam a Ema se překvapeně otočí na Juditu.)
Judita: „No na mě se nedívejte!”

Krčka: „Jsem novinář a taky pěkná svině.”

(Když udělal Dr. Runa Šímové a Sumarovi menší přednášku o Voynichově rukopisu. Když popsal mnicha, který musel vidět buď do budoucnosti nebo jiného světa, Sumara vypadal na krupobití vulgarit.)
Šímová: „Já vás odvedu k nejbližšímu bankomatu.”

Lafayette: „Ahoj mami.”
Ošetřovatel: „Říkala jste, že váš syn je mrtvý.”
Ruby: „Je mrtvý, Ježíš ho zabil. Protože je buzna. Ahoj synu.”

(Tara se vyspala se Samem.)
Tara: „On štěká ze spaní.”
Lafayette: „Bílí jsou fakt divní.”
Tara: „To jsou.”

Anna: „Tak s tím stresem něco uděláme, ne?”

Krčka: „Tenhle příběh je tak neuvěřitelnej, že by se ve skutečnosti stát nemohl... anebo mohl?”

Clare: „To je prostě špatně!”
Michelle: „Stejně jako ty lyžařské kalhoty, Clare, ale nezabránilo ti to dnes ráno si je přetáhnout přes díru.”

James: „Kde jsou tu klučičí záchody?”
Michelle: „Žádný tu nejsou, tohle je dívčí škola.”
James: „Můžu teda jít na dámské?”
Michelle: „Jasně že ne, ty úchyle!”

(Zeki se Schnabelstedtovou u ředitelky ‚na koberečku’.)
Ředitelka: (na Müllera) „Vysvětlete mi laskavě, co jste s tou třídou provedl.”
Müller: „Všechno je moje vina. Nedržel jsem se učebního plánu.”
Ředitelka: (na Müllera) „Kašlu na učební plán.” (na Schnabelstedtovou) „Oficiálně jsem to neřekla.”

(Notář čte závěť Karla Kudrny.)
Notář: „Má poslední vůle. Já, Karel Kudrna činím toto poslední pořízení. Celý svůj majetek pozůstávající z kapitálu 1 milion 250 tisíc včetně úroků i vily se zahradou a veškerým zařízením odkazuji svým příbuzným. Vím dobře, že nikdo z vás ke mně nelnul zvláštní láskou, vždycky vás jenom zajímalo, co budete dědit. Proto neodkazuji nikomu nic jmenovitě. Každý z vás má právo vzít si ze zařízení vily, co chce, podle zásady ‚kdo dřív přijde, ten dřív mele’.” (Načež příbuzní počali rozebírat inventář vily.)