Památné výroky

Tony ‚Iron Man’ Stark: „No ty jsi taky ještě docela čipera, na svůj věk. Co děláš? Pilates?”
Steve ‚Captain America’ Rogers: „Co je to?”
Tony ‚Iron Man’ Stark: „Takový cvičení. Asi ti pár věcí ušlo, když jsi v tom ledu dělal rampouch.”

Shrek: „Naučíte mě fotbalovat?”
Paul Crewe: „Jasně, že tě to naučíme. Že jo, starosto.”
Starosta: „Naučím tě cokoli, když mě nesníš.”

Admirál Thomas ‚Tug’ Benson: „Když se na vás tak podívám, hoši, myslím na to, že bych si přál... Být o dvacet let mladší. A co vaše ženy? Odlítal jsem sto devadesát čtyři akcí a při každé mě sestřelili. Když na to myslím, já vlastně nikdy nepřistál.”

(Hardison a Parkerová se vydávají za kněze a jeptišku, předstírají, že si chtějí v bance uložit peníze na jejich dětskou charitu. Hardison si podává ruku se zaměstnankyní banky.)
Hardison: „Mockrát, mockrát vám děkujeme. Pošleme vám pohled, jakmile dětem koupíme pastelky. Jo a naučíme je správně psát. Je to dvoufázový proces.”

Lorenzo: „Moc se mi líbí tvoje šaty.”
Lena: „Samozřejmě, Lorenzo. Navrhnuls je.”

Arnie: (Mluví o dědečkovi Arthura.) „Pořád mluví o tom, jak jeho syn studuje práva.”
Arthur Kirkland: „Kdyby si tak už zapamatoval, že já jsem právník.”
Arnie: „Někdy si to pamatuje, někdy ne. Ale co? Stejně je hrdý.”

(Michael Dane a Alex Reed se setkávají s Dickem Powellem.)
Dick Powell: „Kde se tak couráte?!”
Michael Dane: „To asi neznamená Dobrý den.”

(Eliot vystupuje v převleku za hráče baseballu.)
Nathan: „Dobrou nebo špatnou?”
Tara: „Dobrou.”
Nathan: „Starosta se chytil, pokračujeme.”
Tara: „Špatnou?”
Nathan: „Do play-off jsme přišli o Eliota.”

(Ace vyjde ze záchodu celý mokrý a s roztrženými kalhotami.)
Ace Ventura: „Tam dovnitř nechoďte...”

Wade: „No tak, vždyť přece neumírá.”
Zoe: „My všichni umíráme. Jen rozdílným tempem.”

Ben: (Poprvé bere vystrašeně Emmu do náruče.) „Prosím, nepadej. Prosím, nepadej.”

(Gibbs verbuje posádku.)
Joshamee Gibbs: „Proč si myslíš, že bys moh bejt pro Černou perlu užitečnej?”
Stařec: „Víte, v životě jsem ještě neplul po moři, tak bych se chtěl podívat po světě, dokud jsem ještě mladej.”

Tucker: „Tohle vážně nezvládnu. Mám kalhoty nasáklé močí, která ani není moje.”

Jeremy: (Na mladou ženu na ulici.) „Co byste dostala za cenu Vanquishe? Ten dům támhle?”
Žena: „Mmm-hmm.”
Jeremy: „Pěkný dům se třemi ložnicemi a salónkem... takový dům za podobnou cenu jako Aston. Měla byste raději ten dům nebo to auto?”
Žena: „Auto.”
Jeremy: „Hodná holka.”

Ernest Paxton: „Pane Masone, jsem agent se zvláštním pověřením, Ernest Paxton.”
John Patrick Mason: „Čím pověřenej? Nechat mě v tom hnoji dalších třicet let.”
Ernest Paxton: „Nevím nic o vaší minulosti. Jsem tady, protože je to nutné v situaci, která teď je, a myslím, že byste mohl sobě i nám pomoct.”
John Patrick Mason: „Tak co to bude? Jsem v kriminále dýl než Nelson Mandela, takže mě chcete zvolit prezidentem?”
Ernest Paxton: „To zas ne.”
John Patrick Mason: „Škoda.”