Památné výroky

John Ammer: „Cítím chuť hoven.”
Michael Newman: „Fakt?”
John Ammer: „Stacy! Vy jste mi dala do jídla hovna?”

Spongebob: „Opravdu to nevypadá moc dobře, Patriku.”
Patrik: „Myslíš, že nezískáme Neptunovu korunu a nezachráníme město ani pana Krabbse?”
Spongebob: „Mám takový pocit, že nezachráníme ani sebe.”

Elrond: „Zbývá jen jediná možnost. Musí být zničen.”
Gimli: „Tak na co čekáme?!” (Sekne do Prstenu sekyrou. Sekyra se mu rozletí na kusy.)
Elrond: „Prsten nelze zničit, Gimli, synu Glóinův, žádným uměním, které tu ovládáme... Byl vyroben v ohních Hory osudu. Jen tam může být zničen. Odnesen zpět do nitra Mordoru a vhozen do ohnivé propasti, odkud vzešel. Jeden z vás... to vykoná.”

J: „Proč jsi tam nechal tu legitku?”
K: „Abych si vzpomněl.”
J: „Na co?”
K: „Nevzpomínám si.”

(Dexovi přivezou do hangáru obrovského robota.)
Dex: (s rozzářenýma očima) „Myslel jsem, žes říkal, že ta věc je velká. Můžu si ho nechat?”
Joe ‚Sky Captain’ Sullivan: „Zjisti, odkud jsou, a jednoho ti koupím k Vánocům.”

Marge: „Proč máme jet teď do Santovy vesničky? Vždyť je srpen.”
Bart: „Já chci vidět Santu. Třeba mi řekne, proč mi dal prázdnou krabici od PlayStationu a v ní omalovánky.”
Homer: (na Barta) „Doufal jsi, že tam bude, co?”

(Howard letí zkušební let. Na přistávací dráze stojí skupinka přátel, techniků a novinářů, kteří jej pozorují a měří rychlost letu. Howard se v oblacích zapomene, dojde mu palivo a začne padat.)
Technik: „To je konec chlebodárce!”

(Komisař Philippe Jordan udělá zátah na jednu přístavní hospodu a všem hostům přikáže, aby zvedli ruce nad hlavu. Jeden sedící starší štamgast v brýlích nereaguje.)
Komisař Philippe Jordan: „No tak. Řekl jsem ruce za hlavu.”
Štamgast: „Vy jste tady asi nový, že vás neznám?”
Komisař Philippe Jordan: „Jen projíždím!”

Jack Slater: „Já se vrátím! Ha! Tos nečekal, že řeknu, co?”
Danny Madigan: „Ale to přece říkáš pořád!”

(Dewey Crowe chce za informace zmírnění trestu.)
Dewey: „No, tak zaprvé... ten chlápek zákona, co mě sem dostal?”
Raylan: „Doyle Bennett?”
Dewey: „Je to křivej polda, Raylane.”
Raylan: (ironicky) „Ne!”
Dewey: „Fakt.”

SpongeBob: „Už se dočkám povýšení! Už se dočkám povýšení!”

(Šerif Teasle jede v autě, zahlédne Ramba, který přichází do jeho města a zastaví.)
Šerif Will Teasle: „Na sever nebo na jih?”
John J. Rambo: „Na sever.”
Šerif Will Teasle: „Tak si naskoč, ujistím se, že jdeš správnou cestou.”

Ashley Albrightová: „Haló! Otevřete.”
Madam Zaffina: „Ano?”
Ashley Albrightová: „Zničila jste mi život.”
Madam Zaffina: „Cože? To jste vy.”
Ashley Albrightová: „Měla jsem dokonalý život.”
Madam Zaffina: „Počkejte. Byl vážně dokonalý?”
Ashley Albrightová: „Víte co? Nerozebírejte mě, jasný? Udělejte nějaké kouzlo a vraťte mi moje štěstí.”
Madam Zaffina: „Dobře. Soustřeďte se.” (Zamává nad Ashley rukama a dělá, že čaruje.) „A je zpátky. Teď běžte domů. Musím zítra brzo vstávat.”
Ashley Albrightová: „Nepovyšujte se. Zničila jste mě. Teď to musíte napravit.”
Madam Zaffina: „Já vás varovala, drahoušku. Stalo se na tom večírku něco neobvyklého?”
Ashley Albrightová: „Praskly mi šaty, dusila jsem se a zatkli mě, jinak nic.”
Madam Zaffina: „A co předtím?”
Ashley Albrightová: „Políbila jsem kluka, normálka... Počkejte. To štěstí mi mohl někdo sebrat, je to tak? Znamená to, že mi štěstí vzal on?”
Madam Zaffina: „Možná ho potřeboval víc než vy.”
Ashley Albrightová: „Ukradl ho? Ten ničema mizernej. Je to moje štěstí. Poraďte mi, jak ho získat zpátky.”
Madam Zaffina: „Já? Tak počkejte. Když je vám sebral polibkem, je to jednoznačné.”
Ashley Albrightová: „Cože?”

(Inman zmoknul.)
Inman: „Jsem mokřejší než ryba.”

Jeremy: „Vítězové X Factoru u nás se netvářili ani z poloviny tak nadšeně jako obsluha na pumpách tady v Japonsku.”