Památné výroky

Jack Byrnes: (o Kevinovi) „Greg ho tak uchvátil, že byl pár měsíců v izraelském kibucu, udělal si kurz a byl vysvěcen pro všechna náboženství.”

Greg Yebal: „Tady je to taky jako v hotelu! Chtěl jsem jim dát do postele malinký čokoládičky.”

(U Lois doma se sešli rodiče Clarka a Clark, když zazvonil zvonek u dveří. Lois šla otevřít.)
Ellen Lane: (vesele) „Překvapení!”
Lois Lane: (překvapeně) „Mami?!”
Ellen Lane: (vesele) „Lois!”
Clark Kent: (vyděšeně a šeptem) „No nazdar.”
Ellen Lane: (vesele na Lois) „Víš, nemohla jsem vystát pomyšlení, že tady budeš o Vánocích sama.”
(Ellen uviděla Kentovy s Clarkem.)
Ellen: „Představovala jsem si větší samotu.”
Lois Lane: (zmateně) „No. Ano. Takže, mami, tohle to je Clark.”
Martha Kent: „Lois, mohla bych s tebou mluvit?”
Lois Lane: „A to jsou Clarkovi rodiče.”
Ellen Lane: „Těší mě.”
Martha Kent: „Lois, na chvilku.”
(Z vedlejšího pokoje vyjde Loisinin otec.)
Sam Lane: (vesele) „Překvapení, princezno!”
Lois Lane: (překvapeně) „Tati?”
Sam Lane: (překvapeně) „Ellen?”
Ellen Lane: (naštvaně) „Same?”
Clark Kent: (vyděšeně a šeptem) „No nazdar.”
Lois Lane: (šeptem k paní Kentové) „Ehm, Martho? Co jste mi chtěla před chvílí říct?”
Martha Kent: (šeptem k Lois) „Že tu máš otce.”

Miranda Priestlyová: „To je všechno!”

Gordon: „Říkala maminka něco o mně? Co říkala?”
James: „Že je s tebou legrace.”
Gordon: „Legrace? To je dobrý. Co ještě?”
James: „Že jsi nezodpovědnej.”
Gordon: „Nezodpovědnej?”
James: „Marníš čas.”

James Bond: „Hledám jednoho Severokorejce.”
Raul: „Turistu?”
James Bond: „Teroristu.”

Spongebob: „To je náš klíč! Ale jak ho získat?”
Patrik: „Já vím. Běž za ním a řekni si o něj.”
Spongebob: „Patriku, to je fakt hrozný nápad.”
Patrik: „Promiň.”

Duke: „Tady nemůžeš zastavit, tohle je území netopýrů.”

Keneda: „Sluneční vítr je mnohem silnější, než jsme v téhle vzdálenosti čekali.”
Harvey: „Zatím ještě můžeme vysílat dávkové zprávy. Vysokofrekvenční signál se dostane na měsíční základny. Ale je možné, že za 24 hodin přijdeme o komunikaci.”
Keneda: „’Možné’?”
Harvey: „Pravděpodobné.”
Cassie: „Konečně budeme sami...”
Mace: „Po 89 milionech kilometrů jsme snad dost sami.”

Eve Tesmacherová: „Mám ráda stromy.”
Lex Luthor: „Tak jako průměrný kokršpaněl.”

Robert Neville: „Zdá se, že společenská de-evoluce je u konce. Typické lidské chování už zcela vymizelo.”

(V letadle. Na přístrojové desce se rozsvítí malá, bílá žárovečka.)
Polly Perkinsová: „Mělo by to světýlko svítit?”
Joe ‚Sky Captain’ Sullivan: „Klídek, Polly. Všechno je v pořádku.”
(Letadlu se zastaví motor.)

Tyler Durden: „Jsme průměrný děti historie. Lidi, který jsou k ničemu. Nezažili jsme válku, velkou depresi. Naše válka je duchovní válka. Naše deprese je náš život. Byli jsme televizí vychovaný k víře, že jednou se z nás stanou milionáři, filmoví bozi nebo rockový hvězdy, ale kdepak... my si to uvědomujeme... a začínáme bejt dost vzteklí.”

(J vezme dítěti hrnek s kakaem.)
Dítě: „Mami, proč mi pan prezident pije moje kakao?”

(V jídelně se potkají Sonny, Grady a Nico Chada.)
Sonny: „Chade?”
Chad: „Sonny, ty a ty...”
Nico: „Máme i jména!”
Chad: „Zapamatovat si je vyžaduje zájem a námahu, omluvte mě.”