Památné výroky

Fany: „Mistr Propr čistí čistě, až se sami vidíte.”

Simba: „Vždyť víš, do jakých nesnází jsme se dostávali.”
Nala: „Myslíš, do jakých jsi nás ty dostal.”

Feldkurát Katz: „Sundej mi ty brusle...”

(Lukáš ukazuje Čvančarovi obrázek namalované Claudie.)
Lukáš: „Tak ji vidím já, je hezčí než bratrovo štěstí.”

Kuchař Richard: „Pane řediteli, jehněčí pečeně vyžaduje to nejjemnější maso. To musí být maso, masíčko, měkkoučké - jako z nemluvněte. Ták, vidíte?”
Ředitel hotelu: „Člověče, vy jste blázen...”

(V obchodě s oděvy. Osvald si zkouší oblek, který mu vybrala maminka. Ta mu mezitím vyprázdní kapsy u jeho kalhot.)
Maminka: „Co ten kluk nosí po kapsách. Co ty cigarety?”
Osvald: „Ty jsou žvýkačkový, mami. Aspoň ta mašle kdyby šla odvázat, vždyť v tom vypadám jak idiot.”

Ředitel hotelu: „Co vlastně máte v tom pekáči...? Vy jste zešílel! To je jehně? To je dítě! Troubo! Pojďte se podívat, co chtěl upíct ten blázen!”

John Anderton: „A já jsem vás zatknul.”
Dr. Solomon Eddie: „No jo, zatknul.”

Reba: „Ocenila bych tvou pomoc, takže udělej všechno z toho seznamu.”
Cheyene: „Mami, tvůj tón se mi vůbec nelíbí.”

Stromovous: „Musíme rozhodnout, jestli enti půjdou do války.”

(Kyra se chce od Reby přestěhovat k BJ a Brockovi, ten je pro.)
Reba: „Nikam se nestěhuje!” (na Brocka) „A ty seš pro mě mrtvej!”
Brock: „Proč seš na mě naštvaná - protože podporuju svoji dceru?”
Reba: (vztekle) „Ona chce pryč ode mě!”
Brock: „Tomu se divím, při tvý slunný povaze...”
(Později.)
BJ: „Chci si s tebou promluvit.”
Reba: (Skládá prostěradlo.) „Tak vem rohy a skládáme.” (později) „Udělala jsem chybu. Ode dneška nechci vidět ani tebe. Od teďka seš pro mě paní mrtvá!”

Zemánek: „Já bych prosil ozářit hned. Čekám s jednou slečnou dítě a potřeboval bych se jaksi tento... oženit.”
Liška: „Ale je ti jasný, Zemánek, že se budeš ženit v kriminále? Já bych radši zůstal tak, jak jsem, mně to vyhovuje.”
Mlejnek: „To věřím, to by se vám hodilo! Tady Zemánek by seděl v base, a vy, Liška, byste vyfásnul jenom dvojku z mravů - tak to ne!”

Hamish: (na Stephena) „Víš, že je to past. Řekni mu to.”
Stephen: (na Williama) „Kdyby tě chtěl Bruce zabít, udělal by to už u Falkirku.”
William Wallace: „Ano.”
Stephen: „Já vím. Viděl jsem to.”
Hamish: „Dobře, když ale pomineme jeho, co ti ostatní? Intrikáni, kteří by se neshodli na barvě vlastního lejna. Je to past, nevidíš?”
William Wallace: „Podívejte. Musíme to zkusit. Sami to nedokážeme. Spojenectví se šlechtou je jediná naděje. Víš, co se jinak stane?”
Hamish: „Co?”
William Wallace: „Nic.”
Hamish: „Já se nechci stát mučedníkem.”
William Wallace: „Ani já ne. Chci žít. Chci mít domov a děti. A mír.”
Hamish: „Vážně?”
William Wallace: „Ano, vážně. Prosil jsem o to Boha. Všechno je k ničemu, když nemáš svobodu.”
Hamish: „Je to pouhý sen, Williame.”
William Wallace: „Sen? Pouhý... A co jsme tedy celou tu dobu dělali? My jsme ten sen prožívali.”
Hamish: „Ty nesníš o svobodě. Ty sníš o Murron. Děláš to proto, aby ses stal hrdinou, protože si myslíš, že tě vidí.”
William Wallace: „Já si to nemyslím. Já to vím. A tvůj otec tě taky vidí.”
(Hamish se naštve, uhodí Williama a odejde.)
Stephen: „Bože.” (Pomůže Williamovi vstát.) „Mám jet s tebou?”
William Wallace: „Ne. Pojedu sám.”
Stephen: „Uvidíme se potom.”
William Wallace: „Dobrá.”
(William odchází.)
Stephen: (pro sebe) „Dříve, ne později, doufám.”

Turek: „Tak kolik?”
Jana: „37.”
Turek: (plave ke břehu) „Víš, kolik vydrží Šesták? 26 a to nekouří!”
Jana: „Pepo, já se spletla! 31!”
Turek: „To není možný.”
Jana: „31!”
Turek: „Tak dávej bacha!”
(Ponoří se a milenec Vašek prchá.)
Václav: „Večer u Otíka.”
Jana: (k Turkovi) „42.”
Turek: (spokojeně) „Nóó...”

Rumburak: „Dělejte, prosím, že se neznáme! Támhle je jedna nepříjemná vrána...”