Památné výroky

Maggie: „Tati?”
Kamarádky: (trojhlasně) „Pane O’Donnell!”
Maggie: „Co tady děláš?”
Mike: „Odešel jsem z práce dřív. Chtěl jsem jít na zmrzlinu.”
Maggie: (znechuceně) „Se mnou? Proč?”

Isabel: „Ty se potíš!”
Jack: „Jako prase.”
Isabel: (rozněžněle) „Oh, jak božské.”

Maminka: „Ahoj, Kristo. Chtěla jsem tě poprosit, jestli půjde Osvald na hřiště, aby dohlédl na Lucku.”
Richterová: „Osvalde, až dohraješ, půjdeš si hrát s Lucinkou.”
Osvald: „S Luckou?”
(Prostřih vzpomínek na hřiště, kdy Osvald se svou partou zašlapal Lucce bábovičky a ukradl medvídka.)
Osvald: „Ano, prosím. My si vždycky pěkně hrajeme.”

Fran: „Moje kruhy pod očima děsí pacienty.”

Fran: „Co tady ještě děláš? Kolik hodin už sloužíš?”
Elizabeth: „Dvacet tři.”
Fran: „Dvacet tři? Jdi domů, Elizabeth!”
Elizabeth: „Tam šéfa moc neuchvátím.”

Liv: „Bývaly jsme baculky. Teď jsme na dietě a soběstačný. My to přežijem!”

Gretchen: „... nesmíš mít stejný tričko dva dny po sobě. A culíka můžeš nosit jen jednou týdně. Myslím, že sis vybrala dnešek. A džíny nebo lacláče nosíme jenom v pátek. Pokud porušíš některé z pravidel, nemůžeš s náma obědvat. Ne, že bys pak nebyla jedna z nás, ale kdybych já dneska měla džíny, seděla bych támhle mezi těmi cvoky.” (Ohlédnou se na Janis, která obkládá Damianův obličej šunkou.)

Damien: (přitáhne si pramen Cadyiných vlasů ke své tváři) „Přesně takovouhle chci.”
Janis: „To je Damien, moc teplej, aby fungoval.”
Spolužák: „Pěkná paruka, z čeho to je?”
Janis: „Z bradky tvé matky.” (otočí se zpět na Cady) „Já jsem Janis.”

Ryan: „Tvé dveře jsou pod zadním schodištěm.”
Anna: „Jako bych to nevěděla.”
Děda: „Nepodlejzej jí tak, chlape, však ona přijde.”
Ryan: „Jo a ponese si sekeru.”

Pan Wong: (najde malého Norbita zabaleného do peřinky) „Ach bože, Ling-ling! Někdo tu pohodil další!”

Austin: „Podívej se na sebe, byl jsi hvězda. A teď jsi nula.”

An-kor Apis: „Ty, má drahá, jsi důkazem toho, naše úsilí nebylo marné.”
Sonmi-451: „Ale já jsem jen jídlanoška. Nebyla jsem navržena pro měnění reality.”
An-kor Apis: „To nebyl žádný revolucionář.”

Luisa Rey: „Musíte udělat to, co nemůžete prostě neudělat!”

Austin: „A za koho jsi tu ty v tý modrý uniformě, bejby.”

Daniel Plainview: „Zničíš obraz mého syna, který nosím v mysli.”
H. W. Plainview: (znakovou řečí) „Jsi umíněný. Zacpáváš si uši.”
Daniel Plainview: „Nejsi můj syn.”
H. W. Plainview: (znakovou řečí) „To neříkej, prosím. Vím, že to nemyslíš vážně.”
Daniel Plainview: „Je to tak. Nejsi můj syn. Nikdy jsi nebyl. Jsi sirotek! Slyšel jsi někdy to slovo?” (na překladatele) „Pověz mu, co jsem řekl.” (znovu na H. W.) „A dnes se i tak chováš. Dalo se to čekat. Měl jsem vědět, že jsi ke mně za ta léta vypěstuješ zášť, kapku po kapce. Ani nevím, kdo jsi. Nejsi má krev. Nejsi mé dítě. Ten vztek a zlomyslnost. Za zády mi kuješ pikle. Jsi sirotek z koše na poušti. Vzal jsem si tě jen proto, abych při nákupech vypadal věrohodněji. Už chápeš? Tak teď to víš. Podívej se na mě! Nejsi ani panchart.” (zapálí si cigaretu) „Vůbec ke mně nepatříš. Jsi panchart z košíku.”
H. W. Plainview: (znakovou řečí) „Děkuju Bohu, že ke mně nepatříš.”
(H. W. se zvedne a odchází.)
Daniel Plainview: (volá za odcházejícím H. W.) „Nejsi můj syn. Jen maličký konkurent. Panchart z košíku. Panchart z košíku!”