Památné výroky

K: „Nepřipadalo ti na nich něco zvláštního?”

Marvin: „Já si povídal s lodním počítačem.”
Trillian: „A co?”
Marvin: „Nesnáší mě.”

Oliver: „Lauro! Sakra, Lauro!”
(Laura se objeví v koupelně.)
Oliver: „Ahoj holčičko.”
Laura: „Ahoj.”
Oliver: „Podívej, já nemám ani to nejmenší proti všem těm tvým vlasovým kondicionérům, heripérum, výtažkům z aloe vera. Ovšem pouze a jedině za předpokladu, že na okraji mojí vany zbyde aspoň deset centimetrů na odložení sklenice vína a misky s olivama!”
Laura: „Pane bože! Bordelář s pedantskými návyky. Ta nejhorší možná kombinace.”
Oliver: „Aspoň deset centimetrů.”
Laura: „Ták...”
(Laura posune několik šampónů a Oliver si tam odloží sklenici s vínem a misku s olivami, která je ale plná vody a mýdlovách bublin.)
Oliver: „A je to!”

Elias: „Vítáme vás u Moobyho. Co si přejete, prosím?”
Zákazník: „Dejte mi jeden mléčnej koktejl, kávu bez kofeinu a cibulový prstýnky.”
(Elias markuje objednávku.)
Elias: (pro sebe) „Jeden prsten vládne všem...”
Zákazník: (Podívá se na Eliase.) „Jeden jim všem káže...”
Randal Graves: „Ježíši.”
Elias: (Vytahuje řetízek s Prstenem.) „Jeden všechny přivede...”
Zákazník: (Vytáhne Prsten z kapsy.) „Do temnoty sváže!”
Elias: „Jo!”
(Plácnou si.)

(James Bond se snaží připevnit na vojenský satelit bombu, když v tom ho vyruší vojáci a pravý plukovník Toro.)
James Bond: (na plukovníka Tora) „Jak je ten svět malý. Vy jste také Toro.”

(Alice na kamaráda Jill Valentine, který je nakažený virem.)
Alice: „Neber si to osobně, ale za dvě tři hodiny budeš mrtvej.”

Trevor ‚Broom’ Bruttenholm: „Vítejte zpět.”
Liz Shermanová: „Jsem tu jen na víkend, profesore Broome.”
(Skleněnou stěnou prolítne nerezová nádrž, dírou se vypotácí Manning.)
Tom Manning: „Musíte... Musíte ho ihned zavřít! A to okamžitě! Zavřít hned! Okamžitě zavřít!”
(Dírou vyjde Hellboy.)
Liz Shermanová: „Nic se tu nezměnilo. Zase doma.”

Jim Morrison: „Kde jsou Doors?”
Fotografka: „Tady! Přesně tady! Nechceš se na ně vykašlat? Všichni chtějí tebe! Ty jsi Doors.”

Tmavá Helma: „Jogurt, jogurt. Nesnáším jogurt. Dokonce i jahodovej.”

Colleen: „Omlouvám se, že jsem Fryovi zabírala tolik času. Ale on je tak zajímavý! Viděli jste, kolik sladkostí dokáže sníst?”
Profesor Hubert J. Farnsworth: „Ó ano, dvě a půl kila. Proto se jeho krev tak hodí na palačinky.”

Synek: „Ty koukáš na televizi?”
Dcerka: „Jo! Jestli se chceš dívat taky, umej si obličej.”
(Synek si jde umýt obličej do koupelny, ale napálí to do zdi.)
Dcerka: „Bacha!”

Hlášení: „Poslední výzva pro let 1559 do Salt Lake City a Los Angeles.”
Raymond Babbit: „Tam venku je nějaké letadlo.”
Charlie Babbit: „Jasně. Jdeme.”
Raymond Babbit: „Létání je nebezpečné.”
Charlie Babbit: „Nebuď blázen, je to bezpečné. Zamiluješ si to. Pojď.”
Raymond Babbit: „Ne.”
Charlie Babbit: „Ray, jsme na letišti. Co sis myslel, že sem jdeme dělat?”
Raymond Babbit: „V roce 1987 se stalo třicet nehod s dvěma sty jedenácti úmrtími.”
Charlie Babbit: „Tohle letadlo je fakt bezpečné, věř mi. Musím se dostat do L. A. a na tohle nemám čas.”
Raymond Babbit: „Já nevím.”
Charlie Babbit: „Ty nevíš? Je to touhle společností?”
Raymond Babbit: „Jo.”
Charlie Babbit: „Ok. Dobře. Tady je nějaký let American Airlines...”
Raymond Babbit: „American let 625 se zřítil 27. dubna 1976.”
Charlie Babbit: „Nemusíme letět s American. Vezmeme si jiné. Continental.”
Raymond Babbit: „Continental havaroval 15. listopadu 1987. Dvacet mrtvých.”
Charlie Babbit: „Tohle je vážný, Rayi. Musím se dostat do L. A. Prostě budeš muset nastoupit do toho letadla, rozumíš?”
Raymond Babbit: „Jo, nastoupit do letadla.”
Charlie Babbit: „Je tu Delta.”
Raymond Babbit: „Jo.”
Charlie Babbit: „Odlétá o půlnoci. Co Delta?”
Raymond Babbit: „Delta havarovala 2. srpna 1985. Lockheed L-1011. Letiště Dallas-Fort Worth. Velký větrný poryv...”
Charlie Babbit: „Každé aerolinky měly někdy nehodu.”
Raymond Babbit: „Qantas. Qantas neměl.”
Charlie Babbit: „Qantas?”
Raymond Babbit: „Nikdy nehavaroval.”
Charlie Babbit: „Dobře, to mě fakt těší. Qantas nelétá ze Cincinnati do L. A. Musel by ses dostat do Melbourne v Austrálii, abys chytil let L. A.”
Raymond Babbit: „Austrálie. Hlavní město Canberra. 16,2 milionu obyvatel. Překrásné pláže.”

Evie Zamora: „Slyším v hlavě ‚hou hou hou’. Je to divný.”
Tracy Freelandová: „Klid. To ti asi bublá mozek.”
(Obě se začnou smát.)

Morpheus: „Tak na co čekáš, ty jsi přece rychlejší... Nejen že to víš, ale ty tomu i věříš.”

Vědecký důstojník Dat: „B-4, víš, kdo jsem?”
B-4: „Ty jsi já.”
Vědecký důstojník Dat: „Ne. Jmenuji se Dat. Jsem tvůj bratr.”