Památné výroky

Bob: „Jsi si jistý, že to bude fungovat?”
Toshiaki: „Ne. Proto se tomu říká ‚experiment’.”

Barry Manilow: „Můžeme ho teď nakrmit, prosím?”
Rubin Carver: „Ne. Když ho přecpeš, tak zemře.”
Barry Manilow: „No a? To by za to stálo.”

Gunstick Uncle Poeta: „Ať je vítán v této zemi nejslavnější mezi všemi! Nejznámější ze všech jmen, hrdina Old Shatterhand!”

Otec McFeely: „Ach, ta hospodská strava.”

Alexis: „Vážně? Ty jsi měl chůvu?”
Castle: „Jo, akorát tehdy jsme jim neříkaly chůvy.”
Alexis: „A jak se jim říkalo?”
Castle: „No já nevím. Alkoholičky? Poblázněné psychopatky? Ne, ne, ne, počkat. Naprosto nezodpovědné ženy středního věku, které místo toho, aby mě hlídaly, zatímco ty jsi pracovala, se místo toho dívaly celý den na telenovely.”
Martha: „Nevím, co si stěžuješ, nejsi zas tak nepovedenej. A nezapomínej, že ty dobré geny máš ode mě.”
Castle: „No, to je něco, co se nedá ověřit, že?”

(Peggy vydá Stanleyho gangsterům.)
Peggy Brandtová: „Kde se couráte? Hraju tu komedii skoro dvacet minut!”
Dorian: (na Stanleyho) „To je on?”
Peggy Brandtová: „Máte padesát táců?”
Dorian: (na gangstera) „Dej jí prachy.”
(Peggy otevře kufřík s penězi.)
Peggy Brandtová: „Výborně!” (o masce) „Když si to nasadí, promění se v tu zelenou příšeru.”
Stanley Ipkiss: „Peggy, co to proboha děláš?”
Peggy Brandtová: „Promiň, Stanley, jsi opravdu sympaťák, ale já zas nechci přijít o byt. Víš přece, jak je to tu s bytama těžký.”
(Gangsteři Stanleyho někam táhnou.)
Peggy Brandtová: (na Doriana) „Řekl jste, že se mu nic nestane!”
Dorian: „Lhal jsem.”

Voják: „Je tu hezkej rozhled.”
Druhý voják: „Jak hezkej rozhled? Já vidím jen sloní zadek.”

(Peashons stojí na okenní římse a zespoda na ni kouká Tom.)
Tom: „Ať vás napadá cokoli, nesmíte tomu podlehnout.”
Peam: „Ale já chtěla jen pomoct té kočce.”
Tom: „Ano, je nádherná.”
Peam: „Ale vždyť ta kočka už tam není.”
Tom: „A vás to hrozně mrzí, viďte.”

Dracula: „Chvála Bohu, zvítězil jsem.”

Maminka: „Cože? Tvoje pleny že mi voněly? Slyšíš to, Karle?”
Syn: „Když ti nevoněly, pak jsi mě měla opravdu ráda.”

(Elliot v podniku.)
Elliot: „Pozor, jak chodíš.”

Phil: „Hele, to máš tak malý motor?”
Gérard: „Jaký můj motor?”

Ben Jabituya: „Vy jste cholka, že?”
Stephanie Specková: „Ano. Pokud vím, tak ano.”

(Halbich stojí u schodů a za jeho zády dělají žáci, že ho shodí.)
Učitelka: „No pánové?!”
Ředitel Halbich: „Co je tady?” (Přitom se Halbich otočí a oběma žákům vlepí zároveň facku.)
Žák: „Za co?”
Ředitel Halbich: „Preventivně.”

(Bankéř Zamoski vysvětluje Ducháčkovi situaci ohledně dávného dlužného úpisu.)
Bankéř Zamoski: „Pardon, já mám na to svědky. Admirál z Ryspaldic, justiční rada, jeden štábní lékař, sestra Angelika.”
Ducháček: „A rotný od 102. pěšího!”