Památné výroky

John ‚Hannibal’ Smith: „A jak ses měl?”
Templeton ‚Faceman’ Peck: „Tohle nebude pěkný.”

Alvy Singer: „Pamatuju si na učitele základní školy. Říkávali jsme: Kdo neumí, učí. A kdo neumí učit, učí tělocvik. Ovšem ti, co neuměli nic, byli asi posláni na naši školu.”

Landy: „A co když nenajdu?”
Bourne: „Najdete. Stojí vedle vás.”

(V nemocnici.)
Fišárek: (Oldovi) „Jak jste na tom? Chcete to celý nebo po dávkách? Hlavu vzhůru, mladíku, žít se musí.”

Čert: „Teď to stačí podepsat. Krví.”
Královna: „Cože?”
Čert: „No, vlastní.”

(Anna Heymesová je na vyšetření mozku.)
Doktor Ackerman: „V posledním testu ti budu ukazovat tváře a ty nahlas co nejrychleji řekneš, kdo to je.”
(Na skleněné tabuli se zobrazují obličeje známých světových postav. Anna nahlas říká jejich jména.)
Anna Heymesová: „Mao Ce-tung. J. F. Kennedy. Che Guevara. Napoleon. Mona Lisa.”
(Najednou se na tabuli objeví fotka neznámého muže. Anna není schopna odpovědět, kdo je na fotografii. Po chvilce se objeví další obrázek se známou postavou z historie.)
Anna Heymesová: „Lincoln. Počkej... Kdo byl ten předtím? Zastav to! Kdo to byl?”
Doktor Ackerman: „To byl Laurent. Tvůj manžel.”

Zdeněk Zobal: „Dáme bůra, dáme bůra!”

Gandalf Šedý: „V tomto světě působí i jiné síly kromě zlé vůle.”

(Rozhodne se, že psa nenechá ve Spodině.)
John Preston: „Fajn, ale zpátky jedeš v kufru.”

Cobb: „Ten moment pominul. Ať udělám cokoliv, už ten moment nezměním. Zavolali je a jsou pryč. Jestli se nedostanu domů, už je nikdy znovu neuvidím. Ve skutečném světě.”

(Mandy ukazuje Elle Bennyho.)
Mandy: „Byla to nehoda. Jen jsem zkoušela kouzlo na zastřižení jeho vlasů a ono se to kapánek zvrtlo.”

Ted: „Přeji hezký večer, dětičky. Nesu mléčko a dobrůtky. Hned jak to spapkáte, bude se, co? Bude se spát.”
Dcerka: „Teďka máme jít spát?”
Ted: „Cituji vaše pány rodiče: Před půlnocí do hajan, že?”

Lexi: „Matko, kdy si konečně uvědomíš, že ne každý je tak bezcitný jako ty!”
Chantal: „Jak to můžeš říct? Servírovala jsem jídla bezdomovcům! Dobrá jídla. Kdybych neměla dietu, sama bych je jedla!”

(Lucius Malfoy vstoupí do Hagridovy chýše.)
Rubeus Hagrid: „Co tady chcete? Ven z mýho domu!”
Lucius Malfoy: „Věřte mi, že mě nijak netěší být ve vašem... Vy tomu říkáte dům?”

Sylvia Davies: „Mám takový pocit, že jim příliš dovoluji.”
James Barrie: „Nesmysl. Chlapce nesmíte posílat spát. Probudí se zase o den starší. Ani se nenadějete a jsou dospělí.”