Památné výroky

(Matka studenta Živného oroduje za svého syna u profesorů, u kterých propadá.)
Paní Živná: „Pane profesore, Živná.”
Profesor Kolísko: „Živný?”
Paní Živná: „Ano, mám syna v kvintě a jdu se zeptat, jestli si už polepšil z češtiny.”
Profesor Kolísko: „Váš syn je nepozorný, těkavý a nejeví zájem o můj předmět.”
Paní Živná: „Ale pane profesore, ten chlapec se nehne od knihy. Já ho musím v noci holí hnát do postele. On by pořád jenom študoval a študoval. Je moc nešťastný, když se nemůže učit.”
Profesor Kolísko: „No, to se divím. U nás je stále nedostatečný.”
Paní Živná: „Pane profesore, on si to už ve všem polepšil, jenom z tý češtiny, z tý mu to nejde. Já nevím, co s ním.”
Profesor Kolísko: „Hm, no tak já ho ještě vyvolám. Jen ať se pilně učí! Poroučím se vám, paní.”
Paní Živná: „Děkuji vám, pane profesore. Jsem moc vděčná.”
(Paní Živná se otočí a oroduje u profesorky Suchánkové, která právě přichází.)
Paní Živná: „Má úcta, paní profesorko. Živný v kvintě. Jestlipak se už polepšil z toho dějepisu?”
Profesorka Suchánková: „Váš syn, milá paní, je naprosto zanedbán. Představte si, že vůbec neví, kdy byla bitva u Chérez de la Frontéra. Pochopíte, že mu nemůžu dát známku dostatečnou.”
Paní Živná: „Bóžínku, to se divím. Ještě včera to ‚Céres’ tak krásně uměl. Paní profesrko, já ho sama zkoušela. Paní profesorko, on si to už ve všem opravil. Jenom z toho dějepisu, to má takovou smůlu. Já nevím, co to je.”
Profesorka Suchánková: „Výjimečně ho ještě jednou vyvolám.”
Paní Živná: „To vám mockrát děkuju, paní profesorko.”
(Paní Živná si ještě počká na profesora Lejsala.)
Paní Živná: „Má úcta, pane profesore.”
Profesor Lejsal: „Má úcta.”
Paní Živná: „Živný v kvintě. Už si stojí lepší z latiny?”
Profesor Lejsal: „Živný, Živný. Á, Živný. Známý lajdák a ignorant. Nezná ani pravidlo o konsikuci temporum.”
Paní Živná: „On je chudáček takový trémista.”
Profesor Lejsal: „Ó ne, naopak. Je drzý a pošklebuje se.”
Paní Živná: „Ne. Když byl malý, kousl ho pes, pane profesore. A od té doby...”
Profesor Lejsal: „No, nicméně mu musím dát pětku.”
Paní Živná: „Pane profesore, on už se ve všem polepšil, jenom z té latiny má pětku. Kdyby jste vzal laskavě ohled.”
Profesor Lejsal: „Lituji, ale od své klasifikace neustoupím. Má úcta, paní.”
Paní Živná: „Pane profesore. Z měšťanky ho vyhodili, na řemeslo se nehodí. Aspoň tu madurídu kdyby udělal.”

Michal: „Podvodnice! Říkala jsi, že jsou takový roztomile cáklý. Že dělají takový podivínský dojem. Jo! Ty dělaj dojem, že zrovna vyvalily dveře od blázince!”

Arwen: „Z popela oheň znovu vzplane, ze stínu světlo vzejde náhle. Až skují ostří polámané, nekorunovaný zase bude králem.”

Diego: „Tak co? Chceš se připojit k naší strašlivé posádce?”
Shira: „Dva lenochodi, mamut a šavlozubý tygr? Jste jako úvod špatného vtipu.”

Princezna Babetka: (plačtivě) „Babetka se píchla a bolí ji to.”

Randy Pear: „Nemůžeš hrát na Hitlerovu harmoniku!”

Bilbo Pytlík: „Zastihl jste mě trochu nepřipraveného. Mám jen studené kuře s okurčičkou. Vida, je tu i sýr. Ne, to se nehodí. Je tu malinový džem a jablečný koláč... Ale moučník pořádný nemám. Ale ne. Je to dobré. Našel jsem kus bublaniny. Můžu vám udělat vajíčka, kdybyste...”
Gandalf Šedý: „Čaj stačí, děkuji.”

(Maska je zatčen v parku a vytahují mu věci z kapes.)
První policista: „Gumové kačátko.”
Maska: „To jsem v životě neviděl.”
Druhý policista: „Bazuka.”
Maska: „Mám zbrojní pas.”

Donna Jensenová: „Každý příběh někde začíná. Můj začíná v malém městečku jménem Silver Springs v Nevadě. Moje matka byla ex-striptérka. S důrazem na ‚ex’. Támhle je můj otec. Zastavil se na pivo.”
Donnina matka: „Všechno nejlepší, Donno!”
Donna Jensenová: „Ani jsem nesfoukla svoje svíčky, ale pamatuji si svoje přání. Abych se dostala ze Silver Springs, co nejdál to jen půjde.”

Homolková: „Co říkáš, táto?”
Homolka: „Co?”
Homolková: „Říkám, co říkáš tomu panorámatu?”
Homolka: „Je to žrádlo.”
Homolková: „No, a co až budeme nahoře, to teprv budou panorámata.”

Paní Whiteová: „Jé, Patriku, to je Hitler!”

Mikey: „Chudák táta. Celej den jezdí se samýma magorama.”

Sebastian: „Já na to mám, jsem přece borec, jsem pořádnej řízek, jsem fakt šílenej bouchač.”

(Annie a Hellie dají spící Meredit s lehátkem na vodu.)
Hellie: „Sladké sny, maminko naše.”

Grinch: „Já jsem doma všude, kde prach a špína bude!”