Vtipy a srandičky

Jitka: „Hele, až dorazíme, tak to všechno svlíknete, a já začnu prát.”
Jarda: „Až dorazíme, tak si dám pořádný pívo.”
Jitka: „A nejdřív to vyperu děckám, aby měli příští tejden v čem chodit.”
Jarda: „Pořádný pívo, protože tohle není pívo, ale jsou to takový... lepší chcanky.”
Jitka: „Ale dám to jenom na čtyřicet, protože zas tak špinavý to nemaj.”
Jarda: „Neříkej mi, že tobě to pivo chutná.”
Jitka: „A ještě na balkoně vyklepu ten písek, aby se mi neucpal filtr.”

Carter: „Promiňte, pane, jste pan Gaset?”
Gaset: „Ano.”
Carter: „Já... nevidím tu u vás ve třídě Juniora Battlea.”
Gaset: „Junior Battle je jako zatmění slunce - vidíte ho zřídka, ale když se ukáže, stojí to za to.”

Porotkyně pro rekord: „Pane Simpsone, existují tisíce lidí, jako jste vy, bez jakéhokoliv talentu.”
Homer: „Jo, a říká se jim senát.”

Alex: „Je to fajn.”
Sophie: „Fajn není dobrý.”
Alex: „Jsou čtyři ráno a my nepíšem poslední sloku Jupiterovy symfonie. Je to pro holku, jejíž poslední hit se jmenoval Vítej ve městě zadků!”

Adam: „Technologii? Páni, tak to budeš o moc chytřejší než já!”
Emma: „Jo, někdy mě z toho bolí za krkem.”
Adam: „Proč?”
Emma: „Mám moc velkej mozek.”

Bree: „Tvoje lávová lampa se omylem rozbila, když jsem na ni dupla.”

(Helena vtrhne na hodinu orientálního tance.)
Helena: (na matku) „Co to vyvádíš?”
Vilma: „Nechávám promlouvat svou ženskou smyslnost.”
Helena: „O tom nemluvím. Viděla jsem tvůj rentgen a CT.”
Vilma: „A co? Sluší mi to na nich?”

Pan Wong: (má proslov na svatbě) „Já to nechápat. Protože když ty být malá chlapec, ty říkat: Jednoho dne najít dívka svých snů. A ty pak oženit gorila!”

(Charlie má hlídat Jakea.)
Alan: „Charlie, buď moje oči a uši.”
Charlie: „Dobře. A ty buď moje játra a prostata.”

(Charlie vede debatu s Alanem a Jakem o Jakeově domácím úkolu.)
Charlie: „To je hrozné, on je líný i podvádět!”
Alan: „A nenapadlo tě, že je na to moc čestný?”
Jake: „Ne, jsem línej.”

Liv: (vybírá barvu látky na šaty) „Ukaž kanárkově žlutou. Pampeliškovou. Kanárkovou. Krucinál, mezi tím už nic není?”
Kevin: „Co osmahlej kanárek?”

Alex: „Co dál?”
Sophie: „Já myslím, že si zajdem na snídani.”
Alex: „Ne, konečně to někam jde! Poslouchej...” (zazpívá kus písně) „Já jsem žil jenom se stínem nad hlavou...”
Sophie: (zanotuje) „... bez jídla další verše nebudou.”
Alex: „Prosím, vážně, vážně! Já jsem žil jenom se stínem nad hlavou...”
Sophie: „... inspiraci najdu i s kůrkou chlebovou.”

(Connor omylem shodí svatební dort na zem, a když všichni přiběhnou, začne Sandra hystericky brečet.)
Connor: (koktá) „Já... já to napravím. Jestli tě to utěší, ten dort nebyl vůbec dobrej.”
Sandra: (rozzuřeně) „Ty! Sis vzal?!”
Connor: „Hele, sám mi spadl do pusy... víš, když padal.”

(Eric ukazuje Gracie záznamy, podle kterých by mohla být atentátníkem jedna z účastnic.)
Gracie: „Cheryl, tahle Cheryl?!” (Ukáže směrem na pódium, kde zrovna probíhá rozhovor.)
Moderátor: „Jaký je váš perfektní den?”
Cheryl: „Těžká otázka. Mohl by to být třeba 25. duben, protože není ani horko, ani zima. Můžete jít jen v lehkém sáčku.” (Nervózně se zasměje.)
Gracie: (směrem k Ericovi) „Jo, to je fakt otrlej zločinec.”

Anna: „Nikomu nic neřeknem. Řekli by, že jsme blázni.”
Tess: „Možná jsme se zbláznili.”
Anna: „Já se tedy nezbláznila. Jsem jen matka uvězněná v těle své dcery!”
(Zachytí Tessin pohled.)
Anna: „Ach bože, já jsem blázen.”