Vtipy a srandičky

Sylvie: „A krom toho, když jsem já zhubla, tak na mě tvůj tatínek hodil i to očko.”
Fran: „Jo, to bude asi kvůli tomu, že máš velkou hlavu.”

Recepční: „Vaše jména?”
Líza: „Lady Penelope Ariel Poníková.”
Homer: „Ehm... René Levejhák.”
Recepční: „Vaše pravé jméno!”
Homer: „Em... Lojza Levejhák.”

Cox: „Proč by ses zřekl svých internistů?”
JD: „Já jen... Už na ně nemám nervy.”
Cox: „Vážně? Protože já měl pár let zpátky internistu, kterého jsem nenáviděl. Upřímně, vytáčel mě tak, že můj terapeut mě dal na sebevražda/vražda pozorování.”
JD: „Znám toho internistu?”
Cox: „Intimně.”

(Roy a Moss přemýšlejí o tom, jak ztrapnit Jen v jejím projevu.)
Moss: „Mohli bychom říct, že Bill Gates se jmenuje Bill Gates, protože vlastní spoustu bran.”
Roy: „Hmm. To je dobrý, ale není to dost úderné a je to teď pravděpodobně i pravda. Vsadím se, že vlastní spoustu bran.”
Moss: (po pár vteřinách ticha) „Asi jo...”

Rory: „Moje máma.”
Dean: „Je plná energie.”
Rory: „Jo. Devadesát procent vody, deset procent kofeinu.”

David Hodges: „Když jsem vyrůstal, měl jsem křečky. Máma je nenáviděla, ale já se strašně rád díval, jak běhají v těch malých kolečkách. Jednoho dne jsem přišel domů a oni byli pryč. Nějak se jim podařilo dostat se z klece.”
Sara Sidlová: „Jak moc je tvoje máma nenáviděla?”
David Hodges: „Oni utekli!”

Kelso: „Hele, lidi, Leo říkal, že mi prodá El Camino za 500 babek. Takže od vás potřebuju, no... 500 babek.”

Lorelai: „Celý týden jsem měla pocit, že mi na hrudníku sedí obr i s bratrem!”
Rory: „Cože, obr?”
Lorelai: „A jeho bratr.”
Rory: „Měli jména?”
Lorelai: „Clem a Clem! Stejná jména, takže pochybuju o inteligenci jejich matek.”
Rory: „Matky!”
Lorelai: „Matek! Byli přece dva.”
Rory: „Ale byli to bratři.”
Lorelai: „Ano, takže měli matky!”
Rory: „Netahej mě do svého opileckého světa!”
Lorelai: „Není to tak špatné místo.”

Chuck: „Opravdu musím pořád sedět vzadu?”
Ned: „Je to pro tvoje bezpečí.”
Chuck: „Mluvíš jak můj táta.”
Ned: „Kdybych se tě omylem dotkl, zemřeš.”
Chuck: „To neříkal...”

Skinner: „Kdo nechce žalovat školu, nechť řekne - co.”
Homer a Marge: „Co?”
Skinner: „Mám to!”
Homer: „Hele, nás neoblafnete. My jsme ze státu Naučte se prdět!”

(Lori měla Kyla hlídat, ale on ‚utekl’.)
Lori: „Ale no tak! Byla jsem přece ve vedlejším pokoji! To není, jako kdybych ho nechala v jedné místnosti s Michaelem Jacksonem!”

(Hubert provází Cuberta po lodi.)
Profesor Farnsworth: „To je můj motor na temnou hmotu. Díky němu trvá cesta napříč galaxiemi pár hodin.”
Cubert Farnsworth: „To je nemožné. Nelze cestovat rychleji než světlo.”
Profesor Farnsworth: „Samozřejmě, že ne. Proto vědci zvýšili rychlost světla v roce 2208.”
Cubert Farnsworth: „Zrovna tak nemožné.”
Profesor Farnsworth: „Ale tohle přídavné spalování je na mém motoru nejpozoruhodnější. Umí využívat palivo na 200 %.”
Cubert Farnsworth: „Tohle je obzvlášť nemožné.”
Profesor Farnsworth: „Ale vůbec ne, je to velmi jednoduché.”
Cubert Farnsworth: „Tak to vysvětlete.”
Profesor Farnsworth: „Tak to je nemožné. Napadlo mne to ve snu a zapomněl jsem to zase v jiném snu.”

Wilson: (o Georgeovi) „Tvrdohlavý a nespolupracuje. Koukni se mu na nohu.”
House: „Slyšíte, co říká? Pacient jako já.”

Oliver: „Jsi vážně nádherný, úchvatný muž.”
Angel: „Díky.”
Oliver: „Jsi herec.”
Angel: „Ne.”
Oliver: „To nebyla otázka. Jsem Oliver. Zeptej se na mě, koho chceš, každý ti řekne, že jsem někdo. Stačí zavolat a máš manažera.”
Angel: „Nejsem herec.”
Oliver: „Fajn, výborný vtip. Vážně se mi líbíš. Zavolej mi. Nezvu tě na rande. Mám totiž velice vážný vztah se zahradním architektem.”

(Dan Vasser se vrátil v čase zpět o několik let, ale neví o tom. V restauraci Luna oslavují hosté před obrazovkou úspěšný obranný zákrok hráče v americkém fotbale.)
Dan Vasser: „O co jde.”
Barman: „Ale běž, ty pako! Owens skvěle chytil.”
Dan Vasser: „Ta hra byla před osmi lety.”
Barman: „Vole, už ti nenaleju.”