Hlášky z filmů a seriálů

Galadriel: „Můj dárek pro tebe, Legolasi, je luk užívaný Galadhrim. Je hoden umění našeho lesního lidu.”

(Simpsonovi se plíží do kostela.)
Marge Simpsonová: „Nerada chodím pozdě.”
Homer Simpson: „A já zase sem. Nestačilo by, že se budu modlit jako o život až na smrtelný posteli?”
Marge Simpsonová: „Homere, někdo uvnitř tě uslyší.”
Homer Simpson: „Jen klid, ti pobožní troubové jsou příliš zaneprázdněni svým modlením ke svému bohu.”
(Otevírá dveře od kostela. Všichni přítomní věřící dotčeně pohledí na Simpsonovi.)

Archie Hicox: „Na co bychom se měli napít, pane?”
Generál Ed Fenech: „Pryč s Hitlerem.”
Archie Hicox: „Ale úplně pryč, pane.”

(Lex vyjde z pokoje, kde mu stará dáma odkázala celý majetek. Na chodbě je celá její rodina.)
Lex Luthor: „Můžeš si ji nechat.” (Sundá si paruku a dá ji malé holce. Ta začne ječet.) „Všechno ostatní je moje.”

Sarah Connorová: „Ty děti vypadají jako spálený papír. Černé, jsou nehybné. Potom je zasáhne ta tlaková vlna a ony se tam rozletí jako listí!”
Dr. Silberman: „Sny o konci světa jsou časté.”
Sarah Connorová: „Není to jenom sen, je to skutečné!”
Dr. Silberman: „Jistě, že vám to připadá skutečné.”
Sarah Connorová: „Dvacátého devátého srpna devadesát sedm vám to bude taky připadat sakra skutečný! Každej, kdo nebude mít opalovací krém s faktorem dva miliony, zažije mizernej den!”
Dr. Silberman: „Jen klid, Sarah.”
Sarah Connorová: „Myslíte si, že jste pěkně v bezpečí, ale už teď jsme mrtví! Všichni! Vy! On! Už jste dávno mrtví! Je vám to jasný? Celej tenhle svět už je pryč!”

(Boris se ptá Sonji.)
Boris Grushenko: „Chodíš teď zrovna s nějakým Rusem, kterého bych mohl znát?”
Sonja: „No, návrhy mi dělal Minskov. Je milý a bohatý. Ale věkový rozdíl je příliš velký. Mně je dvacet osm a jemu osmdesát jedna.”
Boris Grushenko: „No to je moc.”
Sonja: „Až mi bude padesát, tak jemu už sto tři.”
Boris Grushenko: „To je pro muže špatný věk, zpomaluje se.”
Sonja: „A Voskovcovy záměry jsou taky jasné. Ale obchoduje se slanečky, je jimi hrozně cítit. Dokonce mi koupil kolínskou s vůní slanečka.”
Boris Grushenko: „Tak proto se ta kočka za tebou pořád táhne.”

(Novomanželé Semerádovi se z obřadu vrací trabantem domů do Pálavic.)
Růžena Semerádová: „Čestmíre, zastav.”
Čestmír Semerád: „Proč?”
Růžena Semerádová: „Neptej se a zastav, ode dneška jsi pod mým velením.”
Čestmír Semerád: „No dovol?”
Růžena Semerádová: „Chci ti dát pusu.”

(Sméagol se postupně mění v Gluma.)
Sméagol: „A my jsme plakali, milášku. Plakali jsme, že jsme tak sami. Dobře. A tak bychom chtěli, abychom tu měli šťavnaťoučkou rybičku. A zapomněli jsme, jak chutná chleba... jak šumí stromy... jak hladí vítr. Zapomněli jsme i, jak se jmenujeme. Můj... milášku.”

(Hrobník stojí v rakvi opřené o zeď.)
Hrobník: „Krásná noc. Mně je trochu těsná, ale pro vás bude přesná. Jaká souhra náhod.”
(Odejde kopat hrob.)
Hrobník: „Vidím, že vás vlčí muž ještě nedostal.”
Van Helsing: „Ale snaží se. A vás to nijak neznepokojuje.”
Hrobník: „Já ho neohrožuju. Jsem ten, co po něm uklízí. Jestli mi správně rozumíte.”
Van Helsing: „Na kopání hrobů je trochu pozdě.”
Hrobník: „Na to není nikdy pozdě. Nikdy nevíte, kdy se vám bude čerstvý hrob hodit.”
(Napadne Van Helsinga lopatou, ten na něj namíří pistoli.)
Hrobník: „Pardon. Jsem už taková povaha.”
(Skočí po nich vlkodlak, Van Helsing uhne, vlkodlak sejme hrobníka, ten spadne do hrobu. Jeho lopata se zabodne do země a na její tyčku spadne jeho klobouk.)

(Simon Phoenix poprvé vystřelí z pušky s nanočlánky.)
Simon Phoenix: „Hérgot, tuhle flintu miluju!”

Achilleus: „Dobyl jsi velké vítěztví.”
Agamemnon: „Možná sis nevšiml. Trójské pobřeží patřilo ráno Priamovi a odpoledne patří Agamemnonovi.”
Achilleus: „Ale já jsem nepřišel kvůli písku.”
Agamemnon: „Ne, přišel jsi, aby se na tvé jméno nikdy nezapomnělo.”

Reuben Tishkoff: „Přišel, ukrad, a sejmuli ho.”

Jakub: „Co je to za muziku?”
Dealer: „To je státní hymna, ty vole.”

Dave Karnes: „Je to, jako by udělal Bůh oponu z kouře, která nás chrání před tím, abychom viděli, na co ještě nejsme připraveni.”

(Letuška Randy přijde k jednomu z rázovitých černochů, kterého také postihly zdravotní potíže.)
Randy: „Mohu vám něco přinést?”
První černoch: „Sežeň mi dřevěnej penál, asi to se mnou sekne. Bere mě pajšl.”
Randy: „Promiňte, já vám nerozumím.”
Druhý černoch: „Říká, že de vo kejhák.”
Starší pasažérka: „Letuško, já jim rozumím.”
Randy: „Ach, výborně.”
Starší pasažérka: „Říkal, že má velké bolesti v břiše a že se bojí, že zemře.”
Randy: „Fajn, řekněte mu prosím, aby se uklidnil, že mu hned přinesu nějaký lék.”
Starší pasažérka: „Dej si voraz, frajere, mladá v merku dovalí lok meducíny.”
První černoch: „Co se do toho montuješ, ty vraždo, si nějaká moje mutr nebo co?”
Starší pasažérka: „Chtěla sem vám jen píchnout...”
Druhý černoch: „Šavluj si tu svoji kušnu, zhasni, vypadni a bude to v ažúru.”
Starší pasažérka: „I vy nehodní hošani. Když nemáte interes, házím na vás bobek. Takovýhle dva klofani mi ležej u zádě.”