Hlášky z filmů a seriálů

Inspektor Finch: „Jedna věc platí pro každou vládu. Nejspolehlivější záznamy jsou ty daňové.”

Marjane Satrapi: „Na jednom z večírků jsem potkala Fernanda. Na první pohled jsem věděla, že je to ten pravý.”
(Ráno sedí Marjane smutně na lavičce, když se z křoví vynoří Fernando.)
Fernando: „Marjane? Jsi tu? V noci jsem všechno pochopil. Díky tobě. Pomohla jsi mi objevit sám sebe. Když to nešlo s tebou, nepůjde to s žádnou jinou. Teď už to vím. Jsem homosexuál. To je úleva, říct to nahlas. Děkuju ti, Marjane. Děkuju.”
Marjane Satrapi: (překvapeně) „Není zač.”

Dr. Henry Devlin: „Co to k sakru... Kdo je pan Gray? Copak se mi snažíš říct, Jonesy?” (Na chvíli přestane mluvit.) „Ty nejsi Jonesy.”

Ned Flanders: „Bere tě tvůj táta někdy na ryby?”
(Bartovi se vybaví vzpomínky na rybaření.)
Bart Simpson: „S váma bych šel na ryby asi radši.”

Larry: „Pusťte ho!”
Carlos Santana: „Pustit ho? My jsme v přesile. Co chceš dělat? Všechny nás pobiješ sám?”
Larry: „Ne. Zabiju jenom tebe!”
Carlos Santana: „To mě nenapadlo.”

(James Bond je v centrále MI6. Přichází do místnosti slečny Moneypenny a uvidí zezadu krásnou ženskou postavu, jak se snaží narovnat obraz.)
James Bond: „Jsi den ze dne krásnější.”
(Slečna Moneypenny se mezitím zvedne zpod stolu.)
Slečna Moneypenny: „Já jsem tady.”
James Bond: „Samozřejmě.”
Slečna Moneypenny: „Toto je slečna Penelope Smallbonová, moje nová asistentka.”
James Bond: „Co mohu říct, Moneypenny? Snad jen, že je tak atraktivní a okouzlující...”
Slečna Moneypenny: „Jako kdysi já?”
James Bond: „To jsem neřekl.”
Slečna Moneypenny: „Ty jsi ale lichotník.”
James Bond: „Přece víš, že tobě se žádná jiná nikdy nevyrovná.”
Slečna Moneypenny: „To už mi říkáš hodně dlouho.”

Robin Hood: „Co máš s okem?”
Bejk: „Přepadlo nás deset...”
Much: „Dvanáct!”
Bejk: „Patnáct! Chlapi jako hory!”

Julian Noble: „Když potřebuju, lžu, když můžu, říkám pravdu.”

Bill Murray: „Nikdy mi nešly vtipy v praxi...”

Voskovec: „Co byste si pomyslela, kdybych vám řekl, že jste jedna z nejhezčích žen, kterou jsem kdy viděl?”
Sonja: „Myslela bych si, co jste to za blázna.”
Voskovec: „A co byste řekla, kdybych vás znenadání objal?”
Sonja: „Myslela bych si, co jste to za neuvážlivého blázna.”
Voskovec: „A co byste si pomyslela, kdybych vás políbil?”
Sonja: „Myslela bych si, co jste to za neuvážlivého, úžasného blázna.”

Agent: „Takže Gates unese prezidenta, pustí ho a jede do knihovny Kongresu. Proč?”
Sadusky: „Třeba si chce vypůjčit knížku.”

Patrick: „Kéž by nebyl mrtvej! Nemůžu jíst, spát, nemůžu myslet. Už to dál nevydržím.”
Merylin: „Proč ne?”
Patrick: „Mars se mi nepodívá do očí.”
Merylin: „Špatný svědomí?”
Patrick: „Mý, nebo psa?”

Kate a Peter: „Zaspali jsme!”

Stephen: „Lidi pravdu poznaj. Nejsou za to rádi a nechtějí ji poznat... ale všechno poznaj. Zalžeš a ztratíš ji.”

(Arthur Davison se snaží přesvědčit oddávajícího kněze o nutnosti dokončení svatebního obřadu.)
Arthur Davison: „Toby, to mi neuděláš. Slyšíš?”
Oddávající kněz: „Ne, Arthure!”
Arthur Davison: „Dal jsem ti kostel, i tvou faru, prohlaš je za muže a ženu.”
Oddávající kněz: „Ne, Arthure! Řekl jsem ne!”
Arthur Davison: „Pozor, Toby!”
Oddávající kněz: „Co na mě chceš, Arthure! Proč se nedal rozvést?”
Arthur Davison: „Rozvést? Ty žertuješ? Ve Francii se nerozvádí!”
Oddávající kněz: „Ne?! Ty nečteš noviny? Měli revoluci a mají republiku!”
Arthur Davison: „Ano, to vím!”
Oddávající kněz: „První, co udělali, hned první den, to byl zákon o rozvodu!”
Arthur Davison: „Rozvod? Ve Francii?”
Oddávající kněz: „Ovšem.”