Památné výroky

Robert Thorn: „No, je to trochu moc.”
Kathy Thorn: „Nic není příliš moc pro manželku budoucího prezidenta Spojených států.”
Robert Thorn: „Ty jsi ale ctižádostivá.”

Gordon Bombay: „Nesnáším děti. Jsou stěží lidské.”

(Patrick Jane potká na místě činu Raye, který odešel od policie a přidal se k sektě Vizualizace. Jedou spolu výtahem a povídají si.)
Ray Haffner: „Jsi chytřejší než my ostatní, co? Ale na Rudého Johna ti to nestačí. Dobře mě poslouchej, předpovím ti budoucnost. Brzy tě čeká zasloužený trest.”
(Patrick se začne smát a Ray se přidá.)
Patrick Jane: „I jako policista jsi nestál za nic.”

Hightowerová: „Patricku, volal úředník soudce Hildreda. Dlužíte soudu šestnáct tisíc na pokutách. Musíte to zaplatit na pokladně.”
Jane: „Chytili jsme padoucha.”
Lisbonová: „Ano, chytili.”
Jane: „Obvykle to stačí.”

(O’Neill bojoval s Bra’tacem.)
Bra’tac: „Být tak o 100 let mladší, nebylo by to se mnou tak snadné.”
O’Neill: „Vám je přes 100 let? Bože, promiňte.”
Bra’tac: „Je mi 132 let.”
O’Neill: „Musíte cvičit.”

(James Bond jede s Felixem Leiterem a Žralokem v autě na Leiterovu svatbu. Najednou před nimi přistane vrtulník s členy protidrogové centrály.)
Felix Leiter: „Co se sakra děje?”
Hawkins: „Sanchez je na Bahamách.”
Felix Leiter: „Dostali jste povolení?”
Hawkins: „Máme zelenou.”
Felix Leiter: „Tak jdeme do toho.”
Žralok: (na Felixe Leitera) „Nezapomněl jsi na něco?”
Felix Leiter: „Jamesi, vysvětlíš to Delle?”
James Bond: „Ani náhodou. Jdu s tebou.”
Felix Leiter: „Ale čistě jako pozorovatel.”
James Bond: „Promiň, Žraloku.”
Žralok: „To mi nemůžete udělat. Co řeknu Delle?”

Hunt: „To je hodně tampónů na jednu dámu.”

Otec: „Librie, gratuluji ti. Konečně zavládl v srdcích lidí mír. Konečně je válka jen slovo, jehož význam se ztrácí. Konečně jsme všichni doma. Libriané, v srdcích lidí existuje choroba, jejímž příznakem je nenávist, jejímž příznakem je hněv, jejímž příznakem je zuřivost, jejímž příznakem je válka. Tou chorobou je lidská emoce. Má Librie, já ti gratuluji, protože na tuto nemoc je lék. Za cenu výše ztráty lidských emocí jsme potlačili jejich otřesné hlubiny, a vy, jako společnost, vlastníte tento lék. Prozium. Nyní žijeme v míru a lidstvo je konečně sjednoceno. Válka je pryč. Nenávist je vzpomínkou. Nyní jsme svým vlastním svědomím. A je to svědomí, které nás emocionálním obsahem vede k označení EC-10, všech věcí, které vedou k pokušení znovu cítit, a zničit je. Libriané, vy jste vyhráli. Navdory osudu a vašim povahám, vy jste přežili.”

Tom: „Nebojíš se, že když se nabouráš, zabiješ se?”
Burt Munro: „Ne... Za pět minut na takový motorce zažiješ víc než někteří lidé za celý svůj život.”

Harry: „Že tys zase nechal puštěnou vodu, že jo?”
Marv: „Je to naše vizitka, Harry.”
Harry: „Ty seš blázen, blbec, fakticky cvok.”

(Cho a Rigsby jedou vyslechnout podezřelého.)
Rigsby: „Můžu řídit?”
Cho: „Ne.”
Rigsby: „Proč?”
Cho: „Konzultanti nesmí řídit. Pravidla.”
Rigsby: „Čí?”
Cho: „Moje.”

(Izma a Kronk doběhnou do paláce dřív než Kuzco.)
Kuzco: „Ne, tohle není možné. Jak to, že jste tu dřív?”
Izma: (zarazí se) „No, já nevím, Kronku?”
Kronk: (vytáhne mapu) „Nevím, je to proti vší logice.”

Darth Vader: „Já jsem tvůj otec.”

Jeden z bratrů: „Rád vidím, že je případ v tak bystrých rukou.”
Jane: „Mohou být ruce bystré? Myslím, že ne.”

Avner: „Na konci tohohle není žádný mír. Nezáleží na tom, čemu věříte. Víte, že mluvím pravdu.”