Památné výroky

Lee Phillips: „Je tu s doprovodem. Ty máš snad doprovod?”
Eddie Thomas: „Jsem paranoidní schizofrenik, doprovázím sám sebe.”

(Do kanceláře předsedy MNV vběhnou vyděšení tajemník MNV a lidé z komunálních služeb.)
Tajemník MNV: „Je zle, okamžitě se musí povolit Bílá paní, dokud je čas.”
Předseda MNV: „No ty jsi se zbláznil!”
Tajemník MNV: „Já ne, oni.” (Ukazuje k balkonu, pod kterým se shromažďují obyvatelé Komonic.) „Slyšíš to?”
Předseda MNV: „Co se stalo, se jim snad něco nelíbí, nebo co?”
Tajemník MNV: „Jo, že se měl bourat ten vodovod.”
Předseda MNV: „Tys nechal bourat ten vodovod?”
Tajemník MNV: (Koktá.) „Poho... no to... pohoršení, aby se to... jsem myslel.”
Předseda MNV: „Myslel. To byla chyba.”
Tajemník MNV: „Co budem dělat?”
Předseda MNV: (Sundá si kravatu.) „Jdi mi z očí.”

O’Neill: „Věř tomu nebo ne, vděčíš za svůj život goa’uldovi.”
Teal’c: „To ne!”
O’Neill: „Ale jo.”

(Carterová omráčí generála Hammonda.)
Carterová: „Tak. A mám po kariéře.”
Doktorka Fraiserová: „Nebojte se, dám ho do pořádku, až bude po všem.”
Carterová: „Aby mě mohl postavit před soud.”

Artuš: „Říkali jste, že hledáte Artuše?”
Kocour: „Zadarmo informace nepodáváme.”
Oslík: „Radši kušuj.”

(Melchisidek překládá od Hergera.)
Melchisidek: (na Ahmeda) „Říká, že jejich král je venku, v tom stanu... Říká, že s námi nebude mluvit... Nebude s námi mluvit, protože je mrtvý.”

Gordon: „Opakuj: Nesahat na Gordonovy věci.”
James: „Nesahat na Gordonovy věci.”
Gordon: „Budeme spolu vycházet.”

(Poté, co Fronťák odejde.)
Mr. Church: „Co má za problém?”
Barney Ross: „Chce se stát prezidentem.”

Carterová: „I když jdete všichni na oslavu a já musím zůstat v téhle jurtě, která páchne jako žluklé máslo, nevadí mi to.”

Princezna Drahomíra: „Co tu slídíš, zahradníku?”
Zahradník: „Dávám na tebe pozor. Když jsi byla malá, nikdy jsi neuměla lézt po stromech.”
Princezna Drahomíra: „Ale teď už jsem velká...”
(Spadne ze stromu, zahradník ji chytí do náruče.)
Zahradník: „A stejně nešikovná.”

Jane: „Fetiš je silné slovo, ale každý na něčem ujíždí. Je to přirozené.”
Lisbon: „Já ne.”
Jane: „No tak, Lisbonová! Neodpírej si tu svobodu. Jistě je něco, pro co máš slabost, co tě vzrušuje. Třeba roláky.”
Lisbon: „Máš pravdu, není to vhodné. Dobrou.” (Odchází.)
Jane: „Jsou to roláky.”

Hinges: „Mimochodem, pane Boyde, já byl ve Vietnamu.”
Orin Boyd: „To mě nepřekvapuje.”

Lorenc: „Co bude s královskou radou, až budeme kralovat?”
Ferenc: „Už je nebudeme potřebovat, tak z nich uděláme ministry.”
Lorenc: „A ministry čeho?”
Ferenc: „To je jedno, ministry čehokoli. Hlavně že budou mít plat, klid a nohy v teple.”

Abu: „To je přeci žena.”
O’Neill: „Ano.”
Carter: „Neroste mi někde bradavice? Co tak na mě kouká?”
Daniel: „Vypadá opravdu rozčíleně, musí jít o nějakou kulturní záležitost.”
Abu: „Ne, nemůžu se na tebe dívat.”
Carter: „Tak teď mě urazil.”

Informátor: (na Janea) „Drsný chlap.”
Jane: „Jestli myslíte emotivně odmítavý, tak ano.”