Památné výroky

McCabe: „Kam teď jdeš?”
Sekretářka: „Domů. Mám přece dnes dovolenou.”
McCabe: „A kdo tady bude brát telefony?”
Sekretářka: „Když se zvedneš, tak ty.”

Nick: „Takže říkáš, podle tohoto malého kousku mapy, myslíš, že je to někde v Německu?”
Monroe: „Určitě. Vsadil bych na to mého pra-pra-pradědu.”

Girolamo: „Da Vinci, kterého jsem znal, by si raději uhryznul ruku, než by políbil prsten papeže Sixta.”
Leonardo: „Mnohé se změnilo od doby, co jsme spatřili odvrácenou stranu světa.”

(Milan Zola přichází do školy a běží k němu dívka.)
Dívka: „Jé, dobrý den, pane učiteli. Chcete bonbón?”
Milan Zola: „No ale já bych... já... když já mám tu oříškovou tak strašně rád! Tak děkuju vám, děkuji, slečno. Nebo mladá paní?”
Dívka: „Nene, správně, slečna. Víte, mně ruply stoupačky a instalatér může přijet nejdřív za hodinu, takže já hledám někoho seriózního - nemohl byste mi s tím pomoct vy? Za tři minutky jste zpátky.”
(Oba přijdou do bytu dívky.)
Milan Zola: „Tak, slečinko, kdepak vám to stříká?”
(Vtom vyleze ředitel Grepl zpoza dveří.)
Zdeněk Grepl: „Vzal si bonbon?”
Dívka: „Ano, vzal.”
Zdeněk Grepl: (praští Zolu pánví) „Nikdy nikam nechoď s cizíma lidma! Stokrát jim to člověk může opakovat! A je to jedno!”

(Cořina matka příjíždí na Downton.)
Martha: (Vystupuje z auta a mluví k rodině a služebnictvu, kteří stojí venku.) „Ať je válka nebo mír, Downton pořád stojí a Crawleyové v něm stále žijí.”
Cora: „Mami, ráda tě vidím.”
Martha: „Všeho do času. Roberte, copak mě nepolíbíš?”
Robert: „S největším nadšením. Povězte mi, odkud je to auto?”
Martha: „Najala jsem si ho v Liverpoolu. Proč?”
Robert: „Myslel jsem si, že je to dárek od americké vlády, aby se Británie zase postavila na nohy.”
Martha: (k panu Carsonovi a paní Hughesové) „Svět se dost změnil od našeho posledního setkání.”
Carson: „A my s ním, madam.”
Martha: „Opravdu? Je dost zvláštní si představit, že by se Angličan nějak změnil.” (Přechází na druhou stranu k vnučkám.) „Sybil, drahoušku, vyprávěj mi, jak se připravuješ na porod. Ve Státech děláme tyhle věci mnohem lépe. Edith, stále žádný ctitel? No nevadí. Dostaneš pár rad od moderní americké dívky. Mary, nejdražší Mary. Vyprávěj mi o plánech na svatbu a já ti pomůžu je vylepšit.”

(Po výslechu Rusňáka.)
Blanka: „Mám všechno až po to ‚ZDAŘ BŮH’. Pro ty vaše rozpačitý kukuče, když odešel, zatím ještě nejsou znaky.”

(Agent Cooper házel kameny a jeden z nich se odrazil tak, že trefil Andyho do hlavy.)
Šerif: (s úsměvem) „Kde není rozum, tam není ani cit, Andy.”

Nathan: „Najdu východisko.”
Jack: „Ztráta času, řekni mu to.”
Fargo: „Nic říkat nebudu. Už tak mám problémy.”
Jack: „Tak ať mi aspoň ustele, když už tam bude, ať je k něčemu užitečnej.”

Otík: (na horách) „Mládenci, kdyby kolem vás něco letělo, tak jsou to moje plíce, chtěl jsem vás poprosit, nenechávejte si je a vraťte mi je, já bych se totiž ještě jednou rád nadechl.”

Nápis na meči: „Povstaňte a povstaňte znovu. Až se z beránků stanou lvi.”

(Po tom, co přestěhují zpátky trafiku pana Soumara.)
Tutek: „Pane Soumar, deset Zorek.”
Pan Soumar: „Neprodávám.”
Tutek: „Proč?”
Pan Soumar: „Máte po trafice.”
Tutek: „Proč?”
Pan Soumar: „Tady už trafika nikdy nebude.”
Tutek: „A proč?”
Pan Soumar: „Proč, proč, proč, si jděte koupit na Hlavní třídu.”
Tutek: „Proč?”
Pan Soumar: „Teď už se bude prodávat jenom na Hlavní třídě.” (Strčí do Tutka.) „Jděte.”
Tutek: „Co do mě strkáte?”
Pan Soumar: „Jděte, člověče, jděte. Už toho mám dost.”

Julie: „Zklamala bych. Umím jen čokoládový dort, mám dvě dcery, jednoho otce a velmi zachovalou babičku.”
Číňan: „Zbožňuju dorty. Beru všechno, i vaši babičku.”

Susanna: „Co chce dělat?”
Frank: „Zastavit, vystoupit a vzdát se. Ne, odbočit doleva!”

Faora-Ul: „Dobrá smrt je odměnou sama o sobě.”

Harry Goldfarb: „Ježiši, mami... Tys posilovala?”