Památné výroky

(Meredith odstrčí Cristinu a zvrací pod pult.)
Cristina: „Proboha, ty jsi těhotná?!”
(Všechny hlavy v hale se otočí.)
Addison: „No, to je paráda!”
(Mezi ní a Markem po schodech přeběhne Derek, který to taky slyšel.)
Addison: „Takže máš nemanželské dítě?!”
Derek: (pohlédne na Marka) „To jde hezky ke vztahové sociopatii... Meredith?”
Baileyová: „Počkejte, už ste toho udělal dost.”

Dwight Hartman: „Díky, poskoku.”
Hanson: „Už léta jsem tu správce.”

(Hruška si odvedl Gituli.)
Magda: „Včera, když jsem přišla domů a Gitulka už tam nebyla, tak... tak strašně mi to mimino v mý náruči chybělo. Nejenom Gitule, prostě... mimino! Moje.”

Hlas: „Jak zabijete upíra? Dřevěný kolík, že?”
Mick St. John: „Ne, dřevěný kolík nezabije upíra. Oheň zabije upíra. Nebo pokud ztratíme hlavu. Myslím doslova.”

(Sindibád byl napaden sluhou svého hostitele a přemohl ho.)
Sluha: „Nechtěl jsem vám ublížit.”
Sindibád: „Skoro to tak vypadalo.”

(Vork provádí Zabooa a Codex po domě.)
Vork: „Toto je má ložnice. Pokud do ní vstoupíš, okamžitě zavolám policii. Nechám tě obvinit za vstup na cizí pozemek a úmyslné zranění osoby.”

Libby: „Hledáš sjezd outsiderů?”
Sabrina: „Ano, hledám. A hele, našla jsem ho.”

(Potom, co byl Sindibád nucen zabít protivníka v aréně.)
Kalel: „Jsi v pořádku?”
Sindibád: „Jistě. Vždycky, když hodím někoho do studny, cítím se naprosto skvěle!”
Kalel: „To je dobře, máš tu dalšího.”

Don: „Našli jsme opuštěné auto a ruku.”
Stella: „Jakou ruku myslíte?”
Don: „Ruku. Přesněji pravou. Se zápěstím. Prst je nedotčený.”
Aiden: „Nic dalšího se nenašlo?”
Don: „Uvnitř jsem nebyl.”
Aiden: „Jste pěknej strašpytel, Flacku. Snad nevěříte těm povídačkám, že tady staší.”
Don: „Musel jsem plnit povinnosti a vyslechnout svědky.”
Aiden: „Stello, cítíš něco?”
Stella: „Jo, kuřata. Ale to o mnichovi, co se zbláznil a zabil ostatní, je pravda.”
Don: „Na policii pořád někdo volá, že se tu ozývají divné zvuky.”
Aiden: „To stačí. Je to jen stará legenda.”
Stella: (vstupuje do kostela) „Á, Aiden, budeme držet Flacka za ruku.”
Don: „Jó, díky, fajn.”
(Stella vešla do kostela a Don s Aiden stojí venku. Donovi se do něj nechce.)
Don: „Dámy mají přednost!”

(Wayne Rigsby a Grace Van Peltová na sledovačce v autě.)
Rigsby: „Proboha, kde mám jídlo?” (vytáhne mrkev) „Co to je?”
Van Pelt: „Zdravá, výživná svačina.”
Rigsby: „Vždyť umřu.”
Van Pelt: „Hahaha.”
Rigsby: „Vážně, alergie na mrkev.”
Van Pelt: „Nebaví mě poslouchat žvýkání hamburgerů. Jako bys byl housenka.”
Rigsby: „Z mrkve ale dostanu anafylaktický šok.” (předstírá šok)
Van Pelt: „Haha vtipné. To stačí.” (začne do něj šťouchat) „Rigsby, no tak.”

Zdravotní sestra: „Vláda řekla píchejte, tak pícháme.”

Oskar: „Ahoj. Jsem Oskar. Jestli si myslíte, že mě znáte, tak to jste vedle.”

Cass Lakeová: „Nechcete mi někdy posedět?”
Ryan Harrison: „Jste krotitelka?”
Cass Lakeová: „Ne, malířka. Jsem vaše obdivovatelka. Vaše hudba je vzrušující.”
Ryan Harrison: „Chci, aby měla švih.” (Velmi výrazně gestikuluje a šmitcem zraní muže za sebou.)

Magi: „Po-lév-ka... f nebo v? No, F je hezčí...”

Rudovous: „Chlapci, posledně jsme neměli štěstí, padli jsme na proklaté Galy a na jejich hafana. Proti jejich převaze jsme nezmohli nic a museli jsme...”
Trojnožka: „Utýct!”
Rudovous: „Ne, to přímo ne. Opustili jsme loď poněkud ve spěchu, řekněme.”
Trojnožka: „Ano, a voda byla ledová.”
Rudovous: „Ne, byla akorát!”
Trojnožka: „Byla ledová!”
Rudovous: „Nebyla!”