Romantika

Cesare Borgia: „Obávám se, drahá sestřičko, že papež od tebe nežádá lásku k budoucímu manželovi, pouze se za něj vdát.”
Lucrezia Borgia: „Takže láska a manželství jsou neslučitelné?”
Cesare Borgia: „Ne. Ale bylo mi řečeno, že jedno nepředpokládá druhé.”
Lucrezia Borgia: „Není to smutné, Cesare?”
Cesare Borgia: „Mnoho věcí v životě je smutných, sestřičko. Opět, jak mi bylo řečeno.”

Tom: „Když ta holka uvidí Jeffa, bude chtít jeho, to víme.”
Jeff: „No tak, nepřeháněj.”
Tom: „No a když promluvím, bude chtít stoprocentně mě, to víme taky.”
Skippy: „Bl bl bl, kecy, kecy, vás dvou se tedy vůbec nebojím.”

Dívka: „Ženatý muž, klimatizace, šampaňské a chipsy! Je to senza večírek!”

(Dean mluví s Jane u ní v bytě.)
Dean: „Chcete, abych zůstal?”
Jane: (překvapeně) „Cože? Ne. Ne. Teda, ne, že ne. Myslím ne. Jako ne.”
Dean: „Dobře. Jasně. No... Děkuju za kávu... Tak jo.”
(Dean dojde ke dveřím, zarazí se a naposledy se otočí.)
Jane: „Díky.”
Dean: „Fajn. Dobrou noc.”
(Dean odejde a Jane natahuje krk, jestli už je pryč.)
Jane: (znechuceně a překvapeně zároveň) „’Ne’?”

Klára: „Já si myslím, že tak tejden, minimálně, nechci vo žádných svatbách vůbec nic slyšet.”
Mike: „Tejden, tejden?”
Klára: „Hm...”
Mike: „Tak to je dobrý, to je dobrý. Tak já se s tou nabídkou na sňatek stavím za tejden, co se dá dělat.”

Ivana: „A to jí prosím tě nemůžeš zavolat normálně?”
Adam: „To nepřichází v úvahu. To je taková hra, víš?”
Ivana: „Aha.”
Adam: „Já jí půjčím knížku, ona mi půjčí knížku...”
Ivana: „Aha, takže vy si navzájem půjčujete knížky, abyste spolu začali chodit. Tak tuhle hru bych si taky chtěla zahrát.”

Lucrezia Borgia: „Očividně jen Borgia může skutečně milovat Borgiu.”

Oskar: „Ahoj.”
Lucie: „Co je? Co chceš?!”
Oskar: „No... Já jsem...”
Lucie: „Chtěl jsi mi něco?”
Oskar: „Nechtěla bys zajít do kina?”
Lucie: „Tos uhod, nechtěla. Já mám důležitější věci na práci, než se někde poflakovat v kině.”
(Zabouchne dveře.)
Oskar: „Aha.”

Bertrand Barnier: „Philippe, co si myslíte o mé dceři?”
Philippe Dubois: „No... Měla by cvičit zádové svalstvo.”
Bertrand Barnier: „Nuže, byl byste ochoten věnovat jí svou péči?”
Philippe Dubois: „S největší radostí, pane Barnier.”
Bertrand Barnier: „Jo... Ale já myslím, abyste se jí jaksi věnoval zákonně... rozumíte mi přece?”
Philippe Dubois: „Ne moc dobře, pane Barnier.”
Bertrand Barnier: „Ve stavu manželském, jestli chápete...”
Philippe Dubois: „Á...”

(Caroline se políbila s jedním mužem, o kterém Max řekla, že vypadá jako Ježíš.)
Max: „Caroline, já Bibli nečetla, ale určitě tam je, že až se Ježíš vrátí, tak ho musíme následovat k němu do bytu.”

(Maura pitvá mrtvolu ve svatebních šatech, Jane stojí vedle.)
Maura: „Jak vypadají tvoje šaty?”
Jane: „Já šaty nenosím.”
Maura: „Ale no tak. Musela jsi snít o svých svatebních šatech, když jsi byla malá.”
Jane: „Jo, jednou. A měla jsem hodně vysokou horečku.”
Maura: „Moje šaty by byly hedvábné, se zúženým pasem a s dvanáctimetrovou vlečkou. A obřad by byl na útesu v Santorini, přímo nad sopkou.”
Jane: (ironicky) „Co když ta sopka vybuchne?”
Maura: „Prověřila bych seismickou aktivitu.”
Jane: „Samozřejmě.”

Martina Tvrdíková: „Musím se vdát, jinak mi sociálka Kima sebere.”
Vladimír Pusenský: „To je nesmysl, to nemůžou.”
Martina Tvrdíková: „Vy ji neznáte. Ta ženská může úplně všechno, má mě v hrsti.”
Vladimír Pusenský: „Nemusíte dělat všechno, co chtějí. Zajděte za jinou sociální pracovnicí. A radím vám: začněte to řešit a netahejte si to do práce, ano?”
Martina Tvrdíková: „Tak mě napadlo... vy se rozvádíte a máte rád děti...”

Dan: „Miluju tě... A potřebuju čůrat.”

(Mel pochybuje, že se Joe bude líbit její kamarádce.)
Mel: „Možná o tebe ani nebude mít zájem.”
Joe: „Děláš si legraci? Vždyť mě viděla.”

Jeremy: „Dobrý večer! V tuhle dobu se lidé hodně berou, a to znamená spoustu věcí k promyšlení. Pozvánky, místo, depilaci, však víte - kvůli líbánkám. Takže je velmi snadné přehlédnout tu nejdůležitější věc ze všech. Je svatební limuzína dost silná, aby dokázala přeskočit celou svatební hostinu?”