Hlášky 826 - 840 / 1620
26. 4. 2016 - 6:00 | 307 znaků | posláno 11x | známka 2,80 (10x)
(Projde Bianca.)
Cameron James: „V jaký je skupině?”
Michael: „V naprosto nedosažitelný. Bianca Stratfordová z druháku.”
Cameron James: „Já hořím. Hynu. Zmírám.”
Michael: „Nepochybně. Je pěkná, ale mozek nula.”
Bianca Stratfordová: „Je rozdíl mezi mít rád a milovat. Boty Scratchers mám ráda, ale batoh Prada miluju.”
Cameron James: „V jaký je skupině?”
Michael: „V naprosto nedosažitelný. Bianca Stratfordová z druháku.”
Cameron James: „Já hořím. Hynu. Zmírám.”
Michael: „Nepochybně. Je pěkná, ale mozek nula.”
Bianca Stratfordová: „Je rozdíl mezi mít rád a milovat. Boty Scratchers mám ráda, ale batoh Prada miluju.”
26. 4. 2016 - 5:59 | 260 znaků | posláno 10x | známka 2,53 (15x)
Denise Hennessey: „Jsi svobodný?”
Muž: „Ano.”
Denise Hennessey: „Jsi gay?”
Muž: „Ano.”
(Denise odchází pryč.)
Denise Hennessey: (o chvíli později) „Jsi svobodný?”
Ted: „Ano.”
Denise Hennessey: „Jsi gay?”
Ted: „Ne.”
Denise Hennessey: „Máš zaměstnání?”
Ted: „Ne.”
(Denise jde pryč.)
Muž: „Ano.”
Denise Hennessey: „Jsi gay?”
Muž: „Ano.”
(Denise odchází pryč.)
Denise Hennessey: (o chvíli později) „Jsi svobodný?”
Ted: „Ano.”
Denise Hennessey: „Jsi gay?”
Ted: „Ne.”
Denise Hennessey: „Máš zaměstnání?”
Ted: „Ne.”
(Denise jde pryč.)
26. 4. 2016 - 5:37 | 688 znaků | posláno 16x | známka 1,76 (25x)
Caledon Hockley: „Jsi často smutná, ale nevím proč. Chtěl jsem ti to dát až na oslavě našich zásnub, příští týden. Rozhodl jsem se, že ti to dám dnes večer.” (ukáže diamant Srdce oceánu)
Rose DeWitt Bukaterová: „Bože můj!”
Caledon Hockley: „To ti má připomínat mé city pro tebe.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Je to...”
Caledon Hockley: „Diamant? Ano. Přesně padesát šest karátů. Nosil ho Ludvík XVI. a říkalo se mu ‚Le Coeur de la Mer’.”
Caledon Hockley a Rose DeWitt Bukaterová: „Srdce oceánu.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Je ohromující.”
Caledon Hockley: „Je přece pro krále. A my jsme královský pár, Rose. Neexistuje nic, co bych ti nemohl dát. Nic ti neodmítnu, když neodmítneš ty mě. Otevři své srdce, Rose.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Bože můj!”
Caledon Hockley: „To ti má připomínat mé city pro tebe.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Je to...”
Caledon Hockley: „Diamant? Ano. Přesně padesát šest karátů. Nosil ho Ludvík XVI. a říkalo se mu ‚Le Coeur de la Mer’.”
Caledon Hockley a Rose DeWitt Bukaterová: „Srdce oceánu.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Je ohromující.”
Caledon Hockley: „Je přece pro krále. A my jsme královský pár, Rose. Neexistuje nic, co bych ti nemohl dát. Nic ti neodmítnu, když neodmítneš ty mě. Otevři své srdce, Rose.”
25. 4. 2016 - 6:27 | 1279 znaků | posláno 10x | známka 1,90 (20x)
Rose DeWitt Bukaterová: „Co to pořád nosíš s sebou? Tak co tedy jsi? Umělec, nebo něco takového?” (Prohlíží si Jackův skicák.) „Hmm... ty kresby jsou celkem dobré. Jsou, no... vlastně velmi dobré. Jacku, to je velkolepá práce.”
Jack Dawson: „Ve staré Paříži si je necenili.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Dost cestuješ, na to že jsi chud... tedy, chci říct, člověk s omezenými možnostmi.”
Jack Dawson: „Na chudáka... Klidně to řekni.”
Rose DeWitt Bukaterová: (Zarazí se nad kresbami ženských aktů.) „Aha...! Zobrazují pravý život?”
Jack Dawson: „To je to dobré na Paříži. Mnoho dívek, které se jsou ochotny svlíknout.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Měl jsi tuhle ženu rád. Maloval jsi ji víckrát.”
Jack Dawson: „No... totiž, má krásné ruce...”
Rose DeWitt Bukaterová: „Určitě jsi s ní něco měl.”
Jack Dawson: „Ne, určitě ne. Pouze s jejíma rukama. Byla to jednonohá prostitutka. Vidíš?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Oh!”
Jack Dawson: „Ale přece jen měla smysl pro humor. A tato dáma... Vysedávala každou noc v baru ověšena různými šperky, čekala na svou ztracenou lásku. Říkalo se jí Madame Bijoux. Vidíš její ošuntělé šaty?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Jseš nadaný, Jacku.”
Jack Dawson: „Určitě...”
Rose DeWitt Bukaterová: „Vidíš lidi správně.”
Jack Dawson: „Vidím tebe.”
Rose DeWitt Bukaterová: „No a?”
Jack Dawson: „Neskočila bys.”
Jack Dawson: „Ve staré Paříži si je necenili.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Dost cestuješ, na to že jsi chud... tedy, chci říct, člověk s omezenými možnostmi.”
Jack Dawson: „Na chudáka... Klidně to řekni.”
Rose DeWitt Bukaterová: (Zarazí se nad kresbami ženských aktů.) „Aha...! Zobrazují pravý život?”
Jack Dawson: „To je to dobré na Paříži. Mnoho dívek, které se jsou ochotny svlíknout.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Měl jsi tuhle ženu rád. Maloval jsi ji víckrát.”
Jack Dawson: „No... totiž, má krásné ruce...”
Rose DeWitt Bukaterová: „Určitě jsi s ní něco měl.”
Jack Dawson: „Ne, určitě ne. Pouze s jejíma rukama. Byla to jednonohá prostitutka. Vidíš?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Oh!”
Jack Dawson: „Ale přece jen měla smysl pro humor. A tato dáma... Vysedávala každou noc v baru ověšena různými šperky, čekala na svou ztracenou lásku. Říkalo se jí Madame Bijoux. Vidíš její ošuntělé šaty?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Jseš nadaný, Jacku.”
Jack Dawson: „Určitě...”
Rose DeWitt Bukaterová: „Vidíš lidi správně.”
Jack Dawson: „Vidím tebe.”
Rose DeWitt Bukaterová: „No a?”
Jack Dawson: „Neskočila bys.”
24. 4. 2016 - 3:18 | 1963 znaků | posláno 5x | známka 1,58 (43x)
Jack Dawson: „Od svých patnácti let, kdy mi zemřeli rodiče, žiju sám. Neměl jsem nikde kolem žádné příbuzné. Tak jsem odešel a nikdy se nevrátil. Lidi říkají, že jsem jako osamělý vlk. Tak, Rose, nyní jsme na této palubě ušli skoro dva kilometry a při tom jsme probrali počasí a moje dětství, ale pochybuji, že jste se chtěla se mnou bavit o tom.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Pane Dawsone, já...”
Jack Dawson: „Jmenuji se Jack.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Jacku, děkuji ti za to, co jsi udělal. Nejen za to, že jsi mě zadržel, ale i za diskrétnost.”
Jack Dawson: „Za málo.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Vím, co si o mně asi myslíš. Chudá, bohatá, malá holka, co asi tak ví o nouzi?”
Jack Dawson: „Ne... ne, to jsem si nemyslel. Myslel jsem si, co se té holce mohlo stát, že neviděla žádné východisko.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Ano, já... Bylo to všechno. Vše, co mě obklopuje, včetně všech lidí. A ta setrvačnost života, kterou já nejsem s to zastavit.”
Jack Dawson: (Všimne si jejích robustních šperků.) „Bože! Podívej se na to. Ty by jsi hned šla ke dnu.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Pět set pozvánek bylo odesláno. Všichni významní lidé z Philadelphie tam budou. A už teď se vidím, jak stojím v přeplněné síni, řvu jako tur a nikdo si mě vůbec nevšímá.”
Jack Dawson: „Miluješ ho?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Prosím?”
Jack Dawson: „Miluješ ho?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Na to by ses mě neměl ptát.”
Jack Dawson: „Je to jednoduchá otázka. Ano nebo ne?”
Rose DeWitt Bukaterová: „To není vhodná konverzace. To je absurdní. Ty mě neznáš a já tebe taky ne, a tento rozhovor se vůbec nekoná. Jseš drzý a hrubý a... já teď odcházím. Jacku... pane Dawsone, těšilo mě. Chtěla jsem ti poděkovat...”
Jack Dawson: „A teď jsi mě urazila.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Zasloužil sis to.”
Jack Dawson: „Dobrá.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Dobrá.”
Jack Dawson: „Myslel jsem, že už jdeš.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Ano, jdu. Ty jseš tak dotěrný! Počkej. Já nemusím jít. To je má část lodi. Ty musíš jít.”
Jack Dawson: „No tedy! Kdo je tady drzý?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Pane Dawsone, já...”
Jack Dawson: „Jmenuji se Jack.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Jacku, děkuji ti za to, co jsi udělal. Nejen za to, že jsi mě zadržel, ale i za diskrétnost.”
Jack Dawson: „Za málo.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Vím, co si o mně asi myslíš. Chudá, bohatá, malá holka, co asi tak ví o nouzi?”
Jack Dawson: „Ne... ne, to jsem si nemyslel. Myslel jsem si, co se té holce mohlo stát, že neviděla žádné východisko.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Ano, já... Bylo to všechno. Vše, co mě obklopuje, včetně všech lidí. A ta setrvačnost života, kterou já nejsem s to zastavit.”
Jack Dawson: (Všimne si jejích robustních šperků.) „Bože! Podívej se na to. Ty by jsi hned šla ke dnu.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Pět set pozvánek bylo odesláno. Všichni významní lidé z Philadelphie tam budou. A už teď se vidím, jak stojím v přeplněné síni, řvu jako tur a nikdo si mě vůbec nevšímá.”
Jack Dawson: „Miluješ ho?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Prosím?”
Jack Dawson: „Miluješ ho?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Na to by ses mě neměl ptát.”
Jack Dawson: „Je to jednoduchá otázka. Ano nebo ne?”
Rose DeWitt Bukaterová: „To není vhodná konverzace. To je absurdní. Ty mě neznáš a já tebe taky ne, a tento rozhovor se vůbec nekoná. Jseš drzý a hrubý a... já teď odcházím. Jacku... pane Dawsone, těšilo mě. Chtěla jsem ti poděkovat...”
Jack Dawson: „A teď jsi mě urazila.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Zasloužil sis to.”
Jack Dawson: „Dobrá.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Dobrá.”
Jack Dawson: „Myslel jsem, že už jdeš.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Ano, jdu. Ty jseš tak dotěrný! Počkej. Já nemusím jít. To je má část lodi. Ty musíš jít.”
Jack Dawson: „No tedy! Kdo je tady drzý?”
23. 4. 2016 - 10:19 | 103 znaků | posláno 8x | známka 2,08 (13x)
(Muž v bistru požádal svou dívku o ruku.)
Max: „Žádost o ruku v bistru. A na líbánky pojedou v toitoice?”
Max: „Žádost o ruku v bistru. A na líbánky pojedou v toitoice?”
22. 4. 2016 - 17:18 | 1069 znaků | posláno 5x | známka 2,15 (20x)
(Waldemar najde v Moničiných vlasech šišku.)
Waldemar: „Co to je?”
Monika: „Co je to?”
Waldemar: „To je šiška.”
Monika: „No, to se strašně nosí teď.”
Waldemar: „Nedělej ze mě vola. Mladej Zelenka vás prej viděl v lese.”
Monika: „Vlastně je dobře, že už to víš.”
Waldemar: „Ty to nezapíráš?”
Monika: „Ne. Je to pravda, mezi mnou a Kubou to už nějakou chvíli trvá a ja chci bejt s ním.”
Waldemar: „Jenže ty jsi moje žena a já jsem bohatej a mocnej, ty se nemáš co válet po lese s nějakejma blbejma Moravákama.”
Monika: „Tak byl tam jenom jeden Moravák.”
Waldemar: „Tak tohle jsi přehnala, Moničko. Všechny ty tvoje sračičky, blbůstky, čakry, videa a podobný... Já jsem ti to toleroval, i když se ti všichni smáli. Ale tohle ne... Tohle prostě ne. Co kdyby se to rozneslo?”
Monika: „Jo, tak o to ti jde? To je ten problém?”
Waldemar: „Tak jistě. Tak já mám nějakou pověst a ty ji ničíš.”
Monika: „A co když to někomu řeknu, co?”
Waldemar: „Nikomu to neřekneš! Mladýmu Zelenkovi zavřu hubu, ten tvůj Moraváček zmizí z povrchu zemskýho.”
Monika: „Jak jako?”
Waldemar: (naznačí výbuch bomby) „Hádej, jak asi?”
Waldemar: „Co to je?”
Monika: „Co je to?”
Waldemar: „To je šiška.”
Monika: „No, to se strašně nosí teď.”
Waldemar: „Nedělej ze mě vola. Mladej Zelenka vás prej viděl v lese.”
Monika: „Vlastně je dobře, že už to víš.”
Waldemar: „Ty to nezapíráš?”
Monika: „Ne. Je to pravda, mezi mnou a Kubou to už nějakou chvíli trvá a ja chci bejt s ním.”
Waldemar: „Jenže ty jsi moje žena a já jsem bohatej a mocnej, ty se nemáš co válet po lese s nějakejma blbejma Moravákama.”
Monika: „Tak byl tam jenom jeden Moravák.”
Waldemar: „Tak tohle jsi přehnala, Moničko. Všechny ty tvoje sračičky, blbůstky, čakry, videa a podobný... Já jsem ti to toleroval, i když se ti všichni smáli. Ale tohle ne... Tohle prostě ne. Co kdyby se to rozneslo?”
Monika: „Jo, tak o to ti jde? To je ten problém?”
Waldemar: „Tak jistě. Tak já mám nějakou pověst a ty ji ničíš.”
Monika: „A co když to někomu řeknu, co?”
Waldemar: „Nikomu to neřekneš! Mladýmu Zelenkovi zavřu hubu, ten tvůj Moraváček zmizí z povrchu zemskýho.”
Monika: „Jak jako?”
Waldemar: (naznačí výbuch bomby) „Hádej, jak asi?”
22. 4. 2016 - 4:28 | 214 znaků | posláno 7x | známka 2,14 (14x)
‚Simple’ Simon Swafford: „Jak někteří z vás ví, moje žena mě opustila po sedmnácti hodinách manželství, ale přežil jsem to, protože žiju pro hudbu. A teď, když už nemám pro co jiného žít, jsem ochotný pro ni i zemřít.”
20. 4. 2016 - 6:36 | 85 znaků | posláno 17x | známka 2,00 (8x)
Harvard: „Není můj typ.”
Derrick: „Je to přesně tvůj typ! Je to ženská. A není to chlap.”
Derrick: „Je to přesně tvůj typ! Je to ženská. A není to chlap.”
19. 4. 2016 - 23:32 | 201 znaků | posláno 8x | známka 2,27 (11x)
Jenny: „Nikdy jsem se s nikým nerozcházela a opravdu jsem ti nechtěla ublížit.”
Harvard: „Nejsi první holka, která se mnou nechodila, co se se mnou rozešla. A chceš slyšet pravdu? Nebudeš ani ta poslední.”
Harvard: „Nejsi první holka, která se mnou nechodila, co se se mnou rozešla. A chceš slyšet pravdu? Nebudeš ani ta poslední.”
19. 4. 2016 - 16:36 | 337 znaků | posláno 9x | známka 1,58 (24x)
Jane Spencer Drebinová: „Miláčku, vždyť já tě tolik miluju.”
Frank Drebin: „Ty můj malej vrabčáčku.”
Jane Spencer Drebinová: „Ty můj angoráčku.”
Frank Drebin: „Moje sladká sušenko.”
Jane Spencer Drebinová: „Bonbónku můj malinkatej.”
Frank Drebin: „Moje cukrová vatičko.”
Dr. Stuart Eisendrath: „No tak, Drebinovi! Já jsem diabetik. Měli byste už jít.”
Frank Drebin: „Ty můj malej vrabčáčku.”
Jane Spencer Drebinová: „Ty můj angoráčku.”
Frank Drebin: „Moje sladká sušenko.”
Jane Spencer Drebinová: „Bonbónku můj malinkatej.”
Frank Drebin: „Moje cukrová vatičko.”
Dr. Stuart Eisendrath: „No tak, Drebinovi! Já jsem diabetik. Měli byste už jít.”
19. 4. 2016 - 8:46 | 233 znaků | posláno 18x | známka 2,39 (23x)
(Žena s dcerou se snaží prodat Spencerovi sušenky, ale dcera s brekem uteče. Spencer se nabízí její matce, že jí pomůže s prodáváním.)
Žena: „Ty chceš pomáhat Emily?”
Spencer: „Kolik měří manžel?”
Žena: „Jsem svobodná.”
Spencer: „Ano, chci.”
Žena: „Ty chceš pomáhat Emily?”
Spencer: „Kolik měří manžel?”
Žena: „Jsem svobodná.”
Spencer: „Ano, chci.”
18. 4. 2016 - 22:00 | 212 znaků | posláno 11x | známka 2,87 (15x)
(Kluci chtějí, aby šla Melanie s nimi do klubu a pomohla jim balit holky.)
Owen: „Když s náma budeš ty, budou se kolem nás ostatní holky cítit bezpečněji.”
Hank: „Prosím vás, s váma bude akorát vypadat jako rukojmí.”
Owen: „Když s náma budeš ty, budou se kolem nás ostatní holky cítit bezpečněji.”
Hank: „Prosím vás, s váma bude akorát vypadat jako rukojmí.”
17. 4. 2016 - 17:26 | 205 znaků | posláno 8x | známka 2,31 (13x)
Dan: „Potřebuju poradit s dárkem pro Terezu.”
Remeš: „Na Vánoce?”
Dan: „Ne, máme výročí svatby.”
Remeš: „Kdy?”
Dan: „No dneska.”
Remeš: „Dneska? Nenechals to trochu na poslední chvíli?”
Dan: „Vždyť je teprve dopoledne.”
Remeš: „Na Vánoce?”
Dan: „Ne, máme výročí svatby.”
Remeš: „Kdy?”
Dan: „No dneska.”
Remeš: „Dneska? Nenechals to trochu na poslední chvíli?”
Dan: „Vždyť je teprve dopoledne.”
17. 4. 2016 - 16:19 | 667 znaků | posláno 9x | známka 1,88 (26x)
(Silně prší. Ashley jde promočená po ulici. Vedle ní zastaví Jakeovo auto.)
Jake Hardin: „V batohu je pláštěnka.”
Ashley Albrightová: „Nenapadlo mě podívat se.”
Jake Hardin: „Můžu tě svézt?”
Ashley Albrightová: „Bydlím jen 29 ulic odtud.”
Jake Hardin: „Aspoň si vezmi můj deštník.”
Ashley Albrightová: „Už jeden mám.” (Pohlédne na svůj rozlámaný deštník.)
Jake Hardin: „Mám sušičku na prádlo, popcorn z mikrovlnky, satelitní televizi.”
Ashley Albrightová: „To bych neměla.”
Jake Hardin: „Nedělám to pro každého. Ale tobě udělám horkou čokoládu s kousíčky žužu.”
Ashley Albrightová: „Žužu miluju.”
Jake Hardin: ¨„Co kdybys zahodila ten hromosvod a nastoupila si?”
Ashley Albrightová: „Děkuju.”
Jake Hardin: „V batohu je pláštěnka.”
Ashley Albrightová: „Nenapadlo mě podívat se.”
Jake Hardin: „Můžu tě svézt?”
Ashley Albrightová: „Bydlím jen 29 ulic odtud.”
Jake Hardin: „Aspoň si vezmi můj deštník.”
Ashley Albrightová: „Už jeden mám.” (Pohlédne na svůj rozlámaný deštník.)
Jake Hardin: „Mám sušičku na prádlo, popcorn z mikrovlnky, satelitní televizi.”
Ashley Albrightová: „To bych neměla.”
Jake Hardin: „Nedělám to pro každého. Ale tobě udělám horkou čokoládu s kousíčky žužu.”
Ashley Albrightová: „Žužu miluju.”
Jake Hardin: ¨„Co kdybys zahodila ten hromosvod a nastoupila si?”
Ashley Albrightová: „Děkuju.”
Hlášky 826 - 840 / 1620
Nastavení řadit podle přidání / hodnocení / posílanosti / délky / náhody
odblokovat lechtivé / odblokovat sprosté / odblokovat nechutné / odblokovat drsné
počet 1 / 5 / 10 / 15 / 30 / 50 ... vše / 1 Vodafone / do 2 / do 5 / 1 T-Mobile / do 2 / 1 O2 / do 2 / 1 SR / do 2
( Při současném nastavení se některé hlášky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2008-2025 www.hlaskyzfilmu.cz | Zveřejňování databáze jinde je bez našeho souhlasu zakázáno!!! | Pište nám na info@hlaskyzfilmu.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Verše | Vtipy