Památné výroky

(Ted Striker přebírá řízení Boeingu a odečítá údaje z budíků.)
Ted Striker: „Takže... Výška 24 000 stop. Letová rychlost 500 uzlů. Kurs 0-9-0. Směs na mytí: mýdlo k opláchnutí spodku...”
Elaine Dickinsonová: (Vtrhne do kabiny.) „Tede, co tady děláš? Vždyť tohle letadlo neznáš!”
Ted Striker: „To jsem se jim taky snažil vysvětlit.”

Otec: „Lidé, jako bytosti žijící na zemi, vždy inklinovali k válce. Proto se snažíme napravovat ne příznaky, ale samotnou nemoc. Vyhledali jsme individuality a nechali jsme je přizpůsobit. Nahradili jsme je jednotvárností, jednotou, která umožňuje každému muži, ženě i dítěti žít v této společnosti stejný život. Pojetí stejné životní konstrukce vede každého z nás do každé situace se svědomím, že už byla prožita.”

Henri Ducard: „Pánové, je na čase rozšířit zprávy. A zprávy přinášejí... paniku.”

(Při vykopávání příkopu.)
Angus: „Ryješ jako pes.”
Herger: „Nazýváš mě psem?”
Angus: „Řekl jsem, že tak ryješ. Rozhazuješ hlínu jako zvíře.”
Herger: „Takže jsem zvíře?”
Angus: „Ty mě neposloucháš.”
Herger: „Takže jsem hluchý?”
Angus: „Jsi hlupák, mrňousi.”
Herger: „To proto, chlapečku, že kroutíš slova jako stará baba!”
Angus: „Ta baba tě pošle na onen svět, dědku.”
(Všichni se shromaždují na kopci.)
Ahmed Ibn Fahdalan: „Co se stalo?”
Herger: „Pracovní spor.”
(Ahmed si prohlédne Anguse.)
Ahmed Ibn Fahdalan: „Všiml sis, že je větší než ty?”
Herger: „Ano.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „A mladší?”
Herger: „Ano. Můžeš si vsadit na něj.”
Ahmed Ibn Fahdalan: „Možná to udělám!”

Vesna: „Myslím, že lidi jsou tady k sobě zlí. Protože čeština je zlá. To je blbej jazyk. Tvrdej a složitej. Pořád nějaké možná a kdyby.”
Jakub: „A aby a by.”
Vesna: „Nikdo neumí říct, co chtěl.”
Jakub: „Co by chtěl. Co by chtěl.”

Robert Neville: „Jmenuji se Robert Neville. Přežil jsem a nacházím se v New Yorku. Vysílám na všech frekvencích. Každý den čekám v přístavu u South Street. Když je slunce nejvýš na obloze. Pokud tam někde jste... Pokud tam někdo je, můžu vám zajistit jídlo a ubytování, můžu vám zajistit bezpečí. Pokud tam někdo je. Kdokoliv... Prosím... Nejste sami.”

Feldkurát Katz: „Máme uherák, olejovky, lososa a budeme mít smažená vajíčka. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou peníze.”

(Kulík ukazuje mámě vysvědčení.)
Máma: „Jen si to prohlídni! Máš to pěkné. To bude mít táta radost.”
Kulík: „Jo, jo. Čeká nás těžký match. Kdybychom to zahráli nějak do outu, mami.”
Máma: „Já nic nehraju. Chlapče, řekni mně, k čemu jen ten fotbal je? Kam to chceš dotáhnout?”
Kulík: „No dovol! Šířím slávu sportu. Jsem průkopník, nadějný centre-forward. Mám skvělé šance. Mami, ty mně musíš pomoct. Nějak to tatínkovi nahraj!”
Máma: „Já jsem nepropadla.”
Kulík: „Mami, no tak, mami. Podívej se, já dneska mám zápas.”
Máma: „Tak to tedy budeš mít zápasy dva.”

(Simpsonovým shoří vánoční stromek a s ním i všechny dárky. Na vině je Bart, ale ten to svalil na lupiče. V televizi teď následuje reportáž se všemi kromě Homera, který ji ožralý sleduje z Vočkovy hospody.)
Kent Brockman: „Tady je Kent Brockman. Jsem na místě vánočního vloupání, kde v noci řádila škodná a vyřádila se tady opravdu jaksepatří.” (otočí se k Marge) „Je váš manžel nebo přítel doma?”
Marge: „Ne, můj manžel je...” (uhýbá očima) „v kostele.”
Homer: „Áá, hodná holka. Miluju tě, Marjorie.”
Vočko: „Je to správná ženská.”
Homer: „Ty... drž zobák.”
Kent Brockman: „Když jste zjistila, že máte zkažené Vánoce, jak jste se cítila?”
Marge: (jemně naštvaně) „Jak asi podle vás...”
Kent Brockman: „Absolutně vyřízená.” (otočí se ke kameře) „Absolutně vyřízená. To jsou slova zničené matky. Ví, že nebude žádný hasičský vůz pro Bartíka, žádný svetřík pro Lízinku ani žádná klobáska pro Houmíka. Takže, zatímco sedíte doma a jíte báječného svátečního krocana, doufám, že vám všem aspoň trochu zaskočí.”

Pearl Madison: „Jsme přece jenom lidi.”
Leland P. Fitzgerald: „Zvláštní, že tohle neřekne člověk, který vytáhl dítě z hořícího domu.”

Arliss: „Viděls výraz toho psa? Netvářil se výhružně. Vypadalo to, že se nám pošklebuje.”

Quincy: „V legendách všech velkých kultur se vyskytuje nějaká postava, která plní přání. Kromě amerických. Arabové mají džiny, Irové mají skřítky, Číňani draky a opice, Evropani mají lesní víly a lesní duchy, ale co máme my?”
Zack: „Hmmm... Santa Clause?”
Quincy: „Santa Claus nosí dárky, neplní přání.”
Zack: „Satan! Ten přání plní.”
Quincy: „Satan tu už byl před naší kulturou, a navíc přání neplní, uzavírá smlouvy.”
Zack: „Dobře, vzdávám se. Koho teda máme?”
Quincy: „Nikoho.”

Jeannie: „Vím, kdo je otcem.”
Hud: „Jo? Tak to víš fakt hodně.”

(Na pohřbu tří modelů.)
Derek Zoolander: „Tahle hrůzná tragédie nám dává ponaučení, že život manekýna je něco vzácného. To, že máme řezané a fantastické rysy, ještě neznamená, že nemůžeme zemřít při praštěné nehodě u benzínové pumpy.”

(Abby s pošťákem jsou uvězněni v horské chatě.)
Abby: „Půjdu se podívat do průsmyku.”
Pošťák: „Kam ten spěch? Jsou přece horší místa. A taky horší společnost.”