Památné výroky

Úvodní text: „Titanic se potopil ráno 15. 4. 1912 - 1 + 5 + 4 + 1 + 9 + 1 + 2 = 23. Let číslo 800: 230 lidí zemřelo, vybušniny byly na sedadlech 23J a 23K. Jména čítají 23 písmen. 11. 12. 1941 byla deklarována válka v Německu. 11 + 12 = 23 Hitler spáchal sebevraždu v dubnu 1945 - 4 + 1 + 9 + 4 + 5 = 23. Caesar byl 23x probodnut. Mayové věřili, že konec světa bude 23. 12. 2012.”

Mr. Church: „Říká vám něco ostrov Vilena?”
Barney Ross: „Ne.”
Fronťák: „Jo. Malý tichomořský ostrůvek.”
Mr. Church: „Správně.”
Fronťák: „Měl bys víc číst.”
Barney Ross: „Díky.”

Stařena: „Uf... Uf... To je tíha.”

Mushu: „Á, kravičko, odvezeš nás?”

(Terorista přinese kapitánu Sébastienu ‚Fahrenheitu’ Valloisovi jídlo.)
Kapitán Sébastien ‚Fahrenheit’ Vallois: „Co když jsi mi do toho flusnul?”
(Terorista se s úsměvem podívá na Valloise a flusne mu do jídla. Pak položí talíř na kapotu auta.)

(Na mejdanu.)
Bernard ‚Beanie’ Campbell: „Dobrý, ne?”
Mitch Martin: „Jak jsi to dokázal zařídit? To ozvučení, ty davy lidí? Já jsem myslel, že máme jen malej seznamovací večírek!”
Bernard ‚Beanie’ Campbell: „Je to malej mejdan. První z mnoha budoucích. Od toho máme ten barák, bratře! Doufám, že se bavíš!”
Mitch Martin: „Moc dobře se bavím! Skvěle. Cos ještě naplánoval? Nepřitáhneš studentskou kapelu?”
Bernard ‚Beanie’ Campbell: „Co? Jsi cvok? Myslíš, že sem pozvu alternativní skupinu? Patří mi šest Speaker Cities, vydělávám balíky, přiznávám z nich tři a půl melounu ročně. V tom domě je víc elektroniky než na koncertě Kiss! Myslíš, že tu rozvinu rudej koberec? Pro nějakou blbou dechovku?”

Plukovník William Stryker: „Wolverine. Musím přiznat, že tady bych tě určitě nehledal. Jak je to dlouho? Patnáct let? Ani trochu ses nezměnil. Zato já... Příroda.”

Palo: „Dneska bych rád nahodil scénu číslo... číslo...”
Mirek: „Osum. Osum.”
Palo: „Scéna číslo sedum, přepadení zverimexu.”
Mirek: „Ale... v plánu máme číslo osum.”
Palo: „No, tak si to přepiš.”
Mirek: „Ale když takhle budeš měnit ty scény, tak nám nebude sedět plán zkoušek.”
Palo: „Co? Já ti nerozumím.”
Mirek: „No... ty herci chodí na zkoušky podle ňákýho plánu. A... takhle se může stát, že ty herce nebudeš mít k dispozici.”
Palo: „Jo tak. Pauza! Mirku, řekni mi, kdo hraje ve scéně číslo sedum.”
Mirek: „Karin, František, Radim a Venca.”
Palo: „No, a teď mi řekni, kdo hraje ve scéně číslo osum.”
Mirek: „Karin, František, Radim a Venca.”
Palo: „Takže mám k dispozici herce na tu scénu?” (Mirek kýve.) „Mám k dispozici herce na scénu číslo sedum? Ano nebo ne?”
Mirek: „Ano.”
Palo: „Ne, já tě neslyším.”
Mirek: „Ano.”
Palo: „Ne, nahlas to řekni.”
Mirek: „Ano.”
Palo: „Hlasitěji!”
Mirek: „Ano, máš!”
Palo: „Ne, ty se postavíš a předevšema řekneš: ‚Ano, pane režisére, máš herce k dispozici!’”

Johnny Blaze: „Jsem jediný, kdo může kráčet oběma světy. Jsem Ghost Rider.”

(Tajemník Kudrna si dělá starosti s Anduliným kousancem na ruce.)
Tajemník Kudrna: „Nemůže z toho něco bejt? Jestli to není otrávený? Doktore, v noci mě pokousalo strašidlo.”
Psychiatr dr. Boukal: „No, co já vím, zjevení nekoušou. Ukažte. No to je kompletní chrup.”
Tajemník Kudrna: „Přece jsem si to nevymyslel!”
Psychiatr Dr. Boukal: „Ledaže totiž... Počkejte, určitý druh živé představy může výjimečně vyvolat i jisté lokální změny na pokožce, jako jsou takzvaná stigmata. Víte? Jako například blahoslavená Terezie Najmanová - pravda, ta to měla ovšem na dlani. Jinak to byl klasický případ náboženského šílenství.”
Tajemník Kudrna: „Jéžišmarjá, to snad u mě není možný?”
Psychiatr Dr. Boukal: „No a pročpak ne? Až se to proflákne, tak budeme mít blahoslavenýho referenta. Lidi si zvyknou.”

Roger Murtaugh: „Tak hele, teď beze srandy. Chceš se zabít!? No tak chceš!?”
Martin Riggs: „Ale prosím tě...”
Roger Murtaugh: „Drž hubu! Chceš umřít!? Chceš!?”
Martin Riggs: „Udělal jsem, co jsem měl.”
Roger Murtaugh: „Odpověz mi na moji otázku!”
Martin Riggs: „Co chceš slyšet! Že někdy myslím na to, že spolknu kulku? Jo! Myslím! Mám na to jednu speciální s dutou špičkou, abych si byl jistej, že mi rozmašíruje hlavu! A bude klid! Každej den, když se probudím, hledám nějakej důvod, abych to nemusel udělat. Každej blbej den!”

Domorodec: „Bůh s tebou.”
Frank Castle: „Toho se Bůh nezúčastní.”

Komisař: „Je to malý mentálek!”
Doktor: „Je to naprostý blbec!”

Jack Worthing: „Myslíš, že by mohla být Gwendolína za sto padesát let stejná jako její matka?”
Algy Moncrieff: „Milý brachu, všechny ženy budou jako jejich matky. To je jejich tragédie.”

Štěpán: „Teta, po špíně veta!”