Romantika

Bruno Anthony: „Kdy bude svatba?”
Guy Haines: „Cože?”
Bruno Anthony: „Vaše svatba s Anne. Bylo to v novinách.”
Guy Haines: „Asi nikdy. Jedině kdyby povolili bigamii.”

Marianne de Morangias: „Jste prostopášný.”
Grégoire de Fronsac: „Zamilovanost není prostopášnost.”
(Marianne se šťastně usmívá.)
Marianne de Morangias: „Zamilovanost?”
(Zvážní.)
Marianne de Morangias: „To je tedy k smíchu. Vždyť se ani neznáme.”
Grégoire de Fronsac: „Myslíte, že mluvím o vás?”
(Marriane se naštve a odjede.)

(Jája si našla přítele přes inzerát a později přijde na to, že je to podvodník. Vylije na něj kafe.)
Jája: „Já ti dám vílu, ty zmetku!”

Trinity: „Miluji tě!”

(V oceánu po ztroskotání Titanicu.)
Rose DeWitt Bukaterová: „Nějak to tady ztichlo.”
Jack Dawson: „Potřebují pár minut, aby zorganizovali čluny. Nevím jak ty, ale já mám v úmyslu napsat rejdařství White Star pořádnou stížnost o tom všem.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Miluji tě, Jacku!”
Jack Dawson: „To nedělej, ještě není na čase se rozloučit. Ještě ne. Chápeš mě?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Je mi strašná zima.”
Jack Dawson: „Poslyš, Rose... Určitě se z toho dostaneš. Budeš žít dál, mít hodně dětí a uvidíš, jak vyrostou. Zemřeš coby stará dáma doma v teplé posteli a ne tady. A ne dnes v noci, ne takhle. Slyšíš mě?”
Rose DeWitt Bukaterová: „Už necítím své tělo.”
Jack Dawson: „To, že jsem vyhrál jízdenku, Rose, bylo to nejlepší, co se mi kdy stalo. Seznámil jsem se s tebou, a za to jsem vděčný, Rose, velmi vděčný. Musíš... musíš... mi splnit jedno přání... Musíš mi slíbit, že přežiješ, že se nevzdáš, a že ať se stane cokoli, nikdy neztratíš naději. Slib mi, Rose, že na to nikdy nezapomeneš.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Slibuji ti to.”
Jack Dawson: „Nikdy mě neopusť.”
Rose DeWitt Bukaterová: „Nikdy tě neopustím, Jacku. Nikdy tě neopustím.”

(Ticháček se snaží sbalit Elišku.)
Eliška: „Já nevím, jak bych vám to řekla.”
Ticháček: „Ne, to mi stačí: Máte jiného, nemusíte mi nic vysvětlovat. Na shledanou.”
Eliško: „Ale neberte si to tak. To by mě mrzelo, kdyby vás to nějak moc mrzelo.”
Ticháček: „Ale ne, se mnou si nedělejte starosti. To já si někam zalezu, uvařím si čaj, možná si třeba i trochu popláču, ale zítra už to bude všechno dobrý. Já jsem na to zvyklej, já mám trénink. Nepůjčila byste mi kapesník? Kdyby to na mě přišlo už cestou.”

Catherine Tramellová: „Doufám, že mě teď nepřestaneš sledovat, když tě vyhodí.”

(Vzpomínka na Arwen.)
Arwen: „Světlo Večernice neroste ani neslábne. Je mé a dám je, komu chci. Jako své srdce. Spi.”
Aragorn: „Spím.” (Otevře oči a vidí Arwen.) „Tohle je sen.”
Arwen: „Pak je to hezký sen.”

Ingrid: „Nejhorší jsou šetřílci. Takoví ti, co jdeš do kina a platíš si lístky na půl. Jednou u mě bydlel jeden a ten používal celej měsíc ten samej kus zubní nitě!”
Jana: „Ne?”
Ingrid: „Vždycky ho oplách vodou a strčil do takovýho plastikovýho pouzdýrka.”

Julie: „Kdo je můj manžel, toho hanit mám? Kdo polaská tvé jméno, pane můj, když já, tři hodiny tvá choť, je drásám?”

Roman: „Zkoušel na tebe metodu ‚čum a řiď’? To jsem ho naučil já.”

Helena: „Nechodíš s tím plastickým chirurgem?”
Vilma: „To je pasé. Prsa už mám, ne?”

Marjane Satrapi: „Na jednom z večírků jsem potkala Fernanda. Na první pohled jsem věděla, že je to ten pravý.”
(Ráno sedí Marjane smutně na lavičce, když se z křoví vynoří Fernando.)
Fernando: „Marjane? Jsi tu? V noci jsem všechno pochopil. Díky tobě. Pomohla jsi mi objevit sám sebe. Když to nešlo s tebou, nepůjde to s žádnou jinou. Teď už to vím. Jsem homosexuál. To je úleva, říct to nahlas. Děkuju ti, Marjane. Děkuju.”
Marjane Satrapi: (překvapeně) „Není zač.”

(James Bond je v centrále MI6. Přichází do místnosti slečny Moneypenny a uvidí zezadu krásnou ženskou postavu, jak se snaží narovnat obraz.)
James Bond: „Jsi den ze dne krásnější.”
(Slečna Moneypenny se mezitím zvedne zpod stolu.)
Slečna Moneypenny: „Já jsem tady.”
James Bond: „Samozřejmě.”
Slečna Moneypenny: „Toto je slečna Penelope Smallbonová, moje nová asistentka.”
James Bond: „Co mohu říct, Moneypenny? Snad jen, že je tak atraktivní a okouzlující...”
Slečna Moneypenny: „Jako kdysi já?”
James Bond: „To jsem neřekl.”
Slečna Moneypenny: „Ty jsi ale lichotník.”
James Bond: „Přece víš, že tobě se žádná jiná nikdy nevyrovná.”
Slečna Moneypenny: „To už mi říkáš hodně dlouho.”

Voskovec: „Co byste si pomyslela, kdybych vám řekl, že jste jedna z nejhezčích žen, kterou jsem kdy viděl?”
Sonja: „Myslela bych si, co jste to za blázna.”
Voskovec: „A co byste řekla, kdybych vás znenadání objal?”
Sonja: „Myslela bych si, co jste to za neuvážlivého blázna.”
Voskovec: „A co byste si pomyslela, kdybych vás políbil?”
Sonja: „Myslela bych si, co jste to za neuvážlivého, úžasného blázna.”