Památné výroky

Iris Murdochová: „Mám strach a někdy zase strach nemám...”

Walter Sobchak: „Viděl jsem hodně chromejch, Dude, tendle to jenom hraje. Dělá se zajímavej.”
Jeffrey ‚Big’ Lebowski: „Běžte pryč od mého křesla.”
Walter Sobchak: „Tendle chlap sakra chodí. V životě jsem si nebyl ničím víc jistej.”
Jeffrey ‚Big’ Lebowski: „Nechte mě oba být!”
Jeffrey ‚Dude’ Lebowski: „Waltere, pro Krista Pána, vždyť je to krypl...”
Walter Sobchak: „Invalido!”
(Walter zvedne ‚Biga’ z jeho vozíku.)
Jeffrey ‚Big’ Lebowski: „Ne, nechte mě... Aaa...”
Jeffrey ‚Dude’ Lebowski: „Pust ho, čoveče.”
Walter Sobchak: „Já ho pustím, Dude. Raus. Achtung, baby!”
(Pustí ho na zem a ‚Big’ zůstane nehybně ležet.)

Frodo Pytlík: „Kdo jsi?”
Glum: „Neptat se. Moje věc. Glum.”
Frodo Pytlík: „Gandalf mi říkal, že jsi z lidu od řeky.”
Glum: (zpěvně) „Srdce a ruce a kosti zebou, daleko domů a jen mráz s tebou.”
Frodo Pytlík: „Říkal, že jsi měl smutný život.”
Glum: (zpěvně) „Netuší, co je ještě čeká, když zhaslo slunce a tma je leká.”
Frodo Pytlík: „Kdysi ses moc nelišil od hobita, viď, Sméagole?”
Glum: „Jak jste mi to řekl?”
Frodo Pytlík: „Tak ses přece jmenoval, viď? Kdysi dávno.”
Glum: „Moje jméno. Moje jméno. Sméagol.”

Sarah: „Nemůžete každého omotávat páskou.”

Viki Cabadaj: „Tento způsob zimy zdá se mi býti poněkud nešťastný.”

Lord Voldemort: „Vítejte, přátelé. Třináct let uplynulo a přece tu stojíte přede mnou, jako by to bylo včera. Přiznávám, že jste mě zklamali. Nikdo z vás se mě nepokusil najít.”
(Běhá mezi Smrtijedy a strhává jim masky.)
Lord Voldemort: „Crabbe! Macnaire! Goyle! Ani ty ne, Luciusi.”
Lucius Malfoy: „Můj pane, kdybych jen zachytil stopu, pouhý náznak vaší existence...”
Lord Voldemort: „Stopy byly, můj kluzký příteli. A víc než náznaky.”
Lucisu Malfoy: „Ujišťuji vás, můj pane, že jsem se nikdy nezřekl starých mravů. Tvář, kterou jsem po vašem odchodu nucen denně ukazovat světu, to je má pravá maska.”
Petr Pettigrew: „Já jsem se vrátil.”
Lord Voldemort: „Ze strachu, ne z věrnosti. Posledních pár měsíců jsi mi ale byl užitečný, Červíčku.”
(Vyčaruje mu novou ruku.)
Petr Pettigrew: „Děkuji, Mistře. Děkuji.”

Mickey Goldmill: „To nedokážeš chytit ani blbý kuře?”

Baba Jaga: „Tu máš, mazánku, sladkou smetánku.”

Caroline: „Dřív to bylo lehčí, stačilo potřást pošťákovi rukou. Teď jsou to samé lasery a hologramy.”
Max: „Babča má pravdu. To byly časy...”

(James Bond přichází do jednoho bytu v Holandsku. Na zvonku bylo jméno ‚T. Case’. James Bond vchází do bytu a zahlédne blondýnu, která odchází do vedlejšího pokoje.)
Tiffany Casová: „Udělejte si pohodlí. Hned jsem u vás. Dejte si něco k pití.”
James Bond: „Pan Case není doma?”
Tiffany Casová: „Žádný pan Case není. ‚T’ znamená Tiffany.”
James Bond: „Tiffany Casová? Jak osobité.”
Tiffany Casová: „Narodila jsem se tam, když si matka vybírala zásnubní prsten.”
James Bond: „To jsem rád, že zrovna nebyla u Van Cleefa a Arpelse.”

(Earl má infarkt.)
Caroline: „Earle, kdy začala ta bolest?”
Earl: „Když jsem uviděl Sophie v těch šatech.”

Oslík: „Pozor, mají piano!”

Andy Warhol: „Chtěl bych vás mít ve svém filmu.”
Edie Sedgwick: „A co bych v něm podle vás dělala?”
Andy Warhol: „Byla sama sebou.”
Edie Sedgwick: „Ale kterou?”
Andy Warhol: „To je na vás, holčičko.”

(Caroline leze do kontejneru na odpadky.)
Caroline: „Moje boty. Moje důstojnost. Moje boty.”

Max: „Pane Bože, tady je!”
Caroline: „Ta myška?”
Max: „To není žádná myška, to je auto, které myš řídí!”